Báro

8. března 2017 v 9:35 | Weiler |  Random rant
…čím víc se věci mění, tím zřejmě zůstávají stejnější. Jestli ona změna odpovědného redaktora vůbec něco vyřeší. Máme tu Báru teprve měsíc a už se na titulce stihly objevit první úděsně napsané články a stihnul jsem zaregistrovat i dva příspěvky od tmářky a ježibaby Alue, která pod články nemá nic jiného, než moderované diskuze. Standa jednou psal o tom, jak vybírá články na úvodní stránku podle veřejného zájmu, a měřítkem úspěchu jsou pro něj komentáře pod článkem. Skvělý. Aluška je totiž velký přítel komentářů - tahle káča nezveřejní nic, co by zavánělo kritikou.

Když nám dala Bára příležitost vyjádřit se, co bychom si od jejího vedení přáli, nic jsem nenapsal. Měl jsem toho až celej seznam a než jsem to stihnul dát do kopy, hned vyšel článek s jejími předsevzetími. Ony jako ty podstatný body stejně napsali ostatní bloggeři a nakonec by snad stačila jediná věta: "Báro, nebuď jako Standa." Ale přece jenom by se možná slušelo projít ty (alespoň dle mého bezvýznamného názoru) nejdůležitější věci pěkně jednu po druhý, protože situace zde dosud byla dost zoufalá na to, aby se žádné množství opakování toho samého nezdálo zbytečné.

Báro, buď prosím především transparentní. Myslím, že jsme všichni schopni pochopit, že v určitých situacích je potřeba dělat kompromisy, a že celé stránky prochází vývojem. Když nám ale zrušili Autorský klub, nikdo jsme se nedozvěděli proč. Lidi začli přirozeně spekulovat, a byť se Standa snažil tvářit, že PR články jsou pro něj největší kacířství, mnoho bloggerů začalo věřit tomu, že AK musel ustoupit reklamě. Že Standa prostě nestíhá správu klubu, protože je zapřaženej v postroji velkolepého vozu CET 21. Když se pak z Autorského klubu povyházela celá řada dlouhodobých členů, marně škrábali na dvířka, aby jim někdo alespoň vysvětlil, proč se jejich holá pisálkovská zadnice ocitla na studené dlažbě. Někteří se na to teda vykašlali a šli o stránky dál.

Ti, co zůstali, se mnohdy začali ze zoufalosti ozývat i tam, kde pro to snad ani není prostor - v komentářích pod články na Srdci blogu. Ale brzy začalo být jedno, jestli chtěli znát důvod vyhazovu, nebo vyjadřovali svůj názor k příspěvku - pokud komentáře těchto nepohodlných autorů neuvízly v síti moderované diskuze, stávalo se, že byly bezdůvodně vymazány. Lidé tedy pod tvým nedávným článkem nepřeháněli, když to označovali za cenzuru. Podobné případy tu byly totiž na denním pořádku a jinak se označit nedaly. Autokrat Standa lítal po stránkách s cejchem a nůžkama, a důsledně se staral o to, aby mu v hlavním prostoru blogu nikdo nedělal bordel.

Takže tě, Báro, ještě jednou za všechny bloggery prosím, aby se tu nikde komentáře nemazaly, a když už se mazat budou, aby se vědělo proč. Už jsi nám řekla, že nesneseš vulgarity (doufám teda, že jen v kritice, jinak jsem v pí*i), což je fér, ale poprosil bych tě, aby když se tě na smazání komentáře zeptá autor takového nevybíravého příspěvku, aby jsi mu to trpělivě vysvětlila znovu. Celkově, abys nám prosím věci říkala. Aby se třeba nestalo, že se zruší Autorský klub, ale vedení při té příležitosti opomene zmínit, že nábor nových autorů se tím nezastavil. Zjišťovat to totiž z náhodné odpovědi pod článkem jinak s AK vůbec nesouvisejícím totiž není moje představa účinné komunikace s uživateli.

Já osobně bych si dále přál, aby se v tom pohyblivém baneru na hlavní stránce objevovaly výhradně články pravopisně a stylisticky bezvadné - totiž bez vad. Překlep nebo dva se samozřejmě dají snést, stejně tak pochopím neznalost pravidel v jazykových jevech víceméně okrajových. I takové základní nedbalosti jako nevhodné umisťování mezer v okolí pomlček a závorek dokážu přetrpět, je-li článek jinak alespoň slušně napsaný. Přeci jenom musím také respektovat to, že jsou tu autorky, kterým nebylo třeba ještě ani čtrnáct. Ale není škoda tohodle neoddiskutovatelně nejvýznamnějšího prostoru blogu plýtvat na někoho, kdo svým článkům nevěnuje ani to minimum pozornosti? Myslím, že tu většina z nás na první pohled pozná článek, který po sobě autor ani nečetl, a dost to podrývá naši snahu o články kvalitní. Ať už se budou vyskytovat na titulce články jakýkoliv, ty odfláknutý nejsou přínosem pro nikoho tady.

A pak něco, co mnoho lidí ještě nenavrhlo - zlepšení místního editoru textu. Umím si představit, že s tím asi bude víc práce, než se vším ostatním, a že se možná narazí na technický strop. Na druhou stranu, Standa měl kvalitu podoby textu zjevně někde na čůrá… é, chci říct spodní příčce seznamu priorit - preferoval zarovnání vlevo, vůbec ho neštvalo, že pomlčka a spojovník jedním jsou, a místo odsazení prvního řádku tu musím dodnes vkládat mezi odstavce jeden prázdný, aby z těch mejch traktátů čtenáře hlava nebolela.

No, a to je víceméně všechno. Já vím, že k většině ses už vyjádřila a hlavně, že většina z toho zní jako samozřejmost, na kterou netřeba upozorňovat - dyk odpovídat na otázky uživatelů a nejít proti komunitě zvládne i ten nejhorší admin. Standa nicméně dělal všechno pro to, aby nám tuhle naivní pravdu vyvrátil. Nemůžu zkrátka dostatečně zdůraznit, že potřebujeme změnu jako měsíc potřebuje planetu.
 

Bez kladiva nad hlavou

6. března 2017 v 21:11 | Weiler
Myslím, že jsem s tím slonem v místnosti spal už dost dlouho. Stejně jsem se tomu chtěl věnovat, a čím dýl bych to odkládal, tím menší by byla pravděpodobnost, že bych tomu ještě článek věnoval - Standa šel do píči. Asi před měsícem se k mé tiché radosti objevil článek, ve kterém se s námi loučil dosavadní vrchní redaktor stránek, aby zdánlivé vakuum vyplnila redaktorka nesoucí jméno Bára. O Standovi a jeho způsobu vedení blogu jsem chtěl napsat článek už hodně dávno, zároveň tu rovnou proberu, proč jsem to teda dávno neudělal. A mějte prosím na paměti, že to budu brát čistě profesionálně. Když si vzpomenu na Standu, chce se mi používat velké množství sprostých slov, ale to čistě kvůli Standovi redaktorovi. Standu jako takového neznám. Nikdy jsem neměl šanci ho poznat a žádný z názorů se nemůže přímo týkat jeho občanského já, i když si snad budu v článku jisté věci o jeho osobě domýšlet.

Důvod mé tiché radosti i důvod toho opatrného úvodu je přetrvávající nedůvěra v profesionální chování právě Stanislava Rulce jako odpovědného redaktora stránek blog.cz. Zároveň to nazývám slonem v pokoji, přestože na problémy s vedením přede mnou poukázali mnozí jin bloggeři, a přestože byly tyhle problémy vidět dávno před tím, než jsem si jich stihnul všimnout, natož o tom psát - nazývám to slonem, protože sám jsem přes svou nelibost o věcech převážně mlčel, a maximálně se zmohl na jeden, dva komentáře pod články ostatních autorů na toto téma. Na vlastním hracím poli jsem držel jazyk za zuby, protože jsem se upřímně bál, co by se stalo, kdybych si otevřel hubu. Proč jsem se bál? Tak k tomu se dostanu.

Poprvé jsem (nevědomky) začal mít se Standou problém, když jsem se jal nárazově pročítat články zvýrazněné na titulní straně. V té době jsem ještě pochyboval, jestli blog vůbec odpovědného redaktora má. Nudné a v zásadě bezpředmětné články mi až tak nevadily, to je ostatně věc názoru, ale že se tam celkem pravidelně vyskytovaly články psané asi tímto způsoem , to my hlava nebrala . Nehledě na potenciál samotného intelektuálního obsahu rozpoutat diskuzi, nevěřím, že by články objektivně nekvalitní ve své podobě měly být vystavovány jinde, než ve sborovně základní školy. K čím většímu počtu článků jsem se navíc tímto způsobem dostal, tím rychleji mi docházelo, že kdokoliv vytváří ty obrázkové upoutávky na titulce, pochytil nejspíš něco z bulvární žurnalistiky, a v mnohých případech značně zkresluje obsah odkazovaných článků. Dnes se tomu s takovou oblibou říká clickbait. Připočtěme fiaska typu nezapomenutelné DOMI ve velkoměstě a mě začlo velmi zajímat, kdo má vybírání článků na starost. A jediné jméno, které jsem se kdy dozvěděl, bylo Standa.

Ačkoliv dodnes nepředpokládám, že celé fungování stránek spočívá na jedné jediné osobě, Standa se svým veřejným podpisem stal synonymem vedení stránky, a jelikož jakákoliv rozhodnutí či jakékoliv kroky nerad vysvětloval, stal se chtě nechtě zároveň jediným předmětem kritiky místních poměrů. Cokoliv se zesralo, cokoliv bylo pochybné, byla Standova vina. A že se toho stalo dost…

Popožeňme trochu čas: mám za sebou dvě neúspěšné přihlášky do autorského klubu, po kterých jsem připraven se už znovu nehlásit, dokud nebude můj blog mít alespoň novou fazónu. Cítím sice jistou zahořklost, protože si všímám v autorském klubu blogů prokazatelně horších, než je ten můj, ale nehodlám z toho dělat výmluvu. Soustřeďuju se na vlastní blogování. Přispívám do dvou dílů Fora Musica. Než je Forum Musicum zrušeno. Jeho činnost je pozastavena, stejně jako všechny ostatní aktivity Autorského klubu. Když se ovšem bloggeři snaží dopátrat důvodu pro zrušení klubu, Standa mlčí.

Standa vytrvale mlčí i v následujících měsících. Kdyby však mlčel výhradně o zdánlivě bezdůvodném zrušení AK, snad by se to dalo ještě pochopit. Standa ovšem vytrvale mlčí a také umlčuje. Pod články na srdci blogu se objevují moderované diskuze nebo jsou jisté příspěvky mazány. Bloggerům se nedostává odpovědí na přímé otázky. Jmenovitě nikdo nereaguje na otázky Petra Vápeníka, které se týkají jeho vyhazovu z (v tu dobu uzavřeného) Autorského klubu. Proč se Čerf ptá? Protože došlo k jeho vyloučení bez jakéhokoliv porušení pravidel a zároveň bez jakéhokoliv vysvětlení. A není jediný. Bohužel si krom něj, Sugr a Káji nepamatuju na další bloggery, které to postihlo (ale jediní nebyli), zato si pamatuji, že je spojovala jedna věc - kladli otázky. Od mlčícího Standy se však odpovědí nedočkají.

Pak tady byla situace okolo soutěže nakresli bloggera. Vše podstatné se o ní můžete dozvědět v mém starším článku, v kostce šlo ale o to, že jedna ze soutěžících přihlásila příspěvek, který nebyl tak úplně její. Když jsem na to Standu upozornil, jen nad tím mávnul rukou. Argumentoval tím, že co se stalo, stalo se, že už se mu s tím prostě nechce nic dělat. Zároveň se mu však zjevně nelíbily ani mé snahy s tím něco udělat, poněvadž můj komentář se pod soutěžním článkem nikdy neobjevil, a Standa si neodpustil jízlivý komentář, že jsem nebohou plagiátorku z blogu odehnal. Nejenže to nebyla pravda, jejího otřesného blogu by hlavně nebyla ani trochu škoda. Jenže to asi taky vypovídá o Standových prioritách - obsah, byť špatný, před integritou.

Snad je toho i víc, co by se dalo o Standově vedení říct nepěkného, a jistě tu má spousta autorů se Standou své zkušenosti. I ze situací popsaných v předchozích odstavcích je však myslím jasné, proč jsem nedávného redaktora vnímal jako nepředvídatelného soudce a proč jsem čekal na pomyslnou poslední kapku - další pořádnou nespravedlnost - abych se do Standy opřel v článku, protože do té doby jsem měl upřímně strach. Děsil jsem se, že když vystrčím růžky, bude mě třeba taky čekat vyhazov z Autorského klubu. Ale přísahám, že bych se raději zase na titulní straně objevoval jen v okně Téma týdne, než abych dál mlčel. Jedinej další pochybnej Standův krok mě dělil od článku, když mě náhle Standa zaskočil a jeho dalším krokem byl odchod.

Nejsem s blogem nijak extra svázanej. Necítím se jako součást místní komunity o nic víc, než se cítím řidičem, nakupujícím nebo i studentem. Ani tu nejsem tak dlouho, abych zažil zlatý časy, a třeba bych je ani nepoznal, kdybych bejval. Hledal jsem prostě kdysi domov pro svý myšlenky. Tahle stránka se nabídla. A já na ní postupem času spatřoval hodně pěknýho, mnoho užitečnýho, jenže pak jsem objevil Standu, a viděl jsem ho po tom všem šlapat, všechno to bořit, spíš než aby se staral, aby to kvetlo. Jeho odchod mě nemrzí. Řekl bych, že je to spíš naopak. Já jen, že…

Kam dál

Reklama