Hlavně, že jste se ohřáli

Pondělí v 22:53 | Weiler |  Antisociální komentář
Nevím, jestli na mě a mně podobné bude Bára stejně hrdá, jako byl kdysi Standa, když jsem upozornil na mladou bloggerku, která se snažila přihlásit do soutěže plagiovaný obrázek jako svůj vlastní. Vážně netuším, jestli to bylo tehdy kvůli mně, ale dotyčná si ještě v průběhu soutěže smazala blog, a Standa na mě udělal tytyty, že mu odsud vyháním bloggery. Tehdy jsem si nemyslel, že tu má moje slovo takovou váhu, i přestože pevně věřím v sílu rozumného kritického hlasu. A s takovým hlasem já nehodlám šetřit. Protože zrovna tahle stránka potřebuje kritiku nejen jako sůl, ale i pepř, vodu, přílohu a jakoukoliv další základní složku, která zrovna chybí. Tehdy jsem si takovou věc tedy přímo nemyslel, ale nedávno jsem (během svého učení na závěrečné zkoušky) v rámci četných pauziček občas zabrousil i na blog, sem tam si přečetl článek a ten pak okomentoval. Odkaz na komentář jsem si následně uložil, abych mohl odpovědět na případné reakce. Takto jsem si všimnul smrtící epidemie, jež zde řádí.

Z posledních sedmi článků, které jsem komentoval, se celkem pětkrát už nebylo k čemu vrátit. Buď zmizel článek, nebo zmizel celý blog. Což je myslím dosti alarmující. Někdo nám tu hromadně maže příspěvky! Nerad bych si ovšem myslel, že to jsou samotní jejich autoři. Přece to nejsou taková ublížená děcka, aby se zalekla náhlé vlny kritiky, kteroužto si vysloužili svým zfušovaným psaním. Jistě si již v době vydání článku totiž museli uvědomovat, že dávají něco na odiv veřejnosti. A že na svém blogu povolují veřejné komentáře, přece nemohou nečekat, že se k nim lidé vyjádří. Určitě nespoléhají na to, že většinou si jejich blog čte velmi úzká skupinka lidí, která se tam pravidelně vyskytuje právě, protože je ten blog baví. Věřím, že všichni počítají s tím, že se jejich veřejně umístěný článek kdykoliv může dostat před kohokoliv s přístupem na internet, a že si ho zcela jistě přečte velké množství lidí obzvláště tehdy, je-li přiřazen k tématu týdne či určen jako jeden z článků dne.

Chtěl bych tudíž připomenout ty, již padli za oběť podezřelému moru, který si zjevně obzvláště rád vybírá články, pod kterými se to jen hemží komentáři kritickými, spíše než souhlasnými a pochvalnými. Hned první blog, u kterého jsem tuto nákazu zpozoroval, zmizel komplet celý. Jeho autor se dostal na titulku článkem nazvaným 'Demokracie je pěkně na píču,' ve kterém identifikoval náš politický systém jako hlavní zdroj nesvobody. Sám se ale identifikoval jako anarchokapitalista. Stačilo poznamenat, že jeho vysněný systém je až bláhově utopický, a celý černožlutý blog 'semenosemen' zmizel z internetu beze stopy.

Blog Dark Word naštěstí přežil i výskyt na titulce, přesto vzal za své zde umístěný článek 'Žena za volant nepatří.' V něm si autorka stěžovala na jakési archaické představy o přehnaně patriarchální společnosti, poukazujíc na nerovnost mezi muži a ženami platnou cirka v roce 1960. Co měla společného s bloggerkou, k níž se záhy dostaneme, bylo napadání zkratkovitých, nerealistických postojů, které přestane mít každý soudný člověk nejpozději v sedmnácti letech. Právě to jsme v komentářích napadli. Dark Word je ovšem tím blogem, který mě konečně přesvědčil, že přeci jen i já nejspíš mohu za mazání článků - od téhle autorky jsem si chtěl přečíst víc, a když jsem narazil na článek s názvem 'I want believe,' jako budoucí učitel angličtiny jsem nemohl přehlédnout do očí bijící chybu v názvu. Ačkoliv byl tento článek přes rok starý, do jednoho dne po mém jediném komentáři taktéž zmizel v propadlišti dějin.

Zmiňoval jsem, že bloggerka darkword založila svůj článek na naříkání si nad zhola neautentickými postoji. Takové překrucování pravdy má svůj název - říká se mu straw man. Autorka se začne hádat se slaměným panákem, kterého sama svými protiargumenty vytvořila. Mezi našimi bloggerkami to bohužel není nic výjimečného. Na 'My blog aneb My dear diary…,' nyní již prázdném blogu, jednu chvíli existoval i článek 'Zvrácenost dnešní doby.' V něm autorka trvala na tom, že když dneska vyleze obtloustlá holka na ulici, hned na ni začnou křičet 'bečko.' Říkejte tomu odlišná životní zkušenost, ale za všechna ta léta, co jsem schopnej vnímat okolní svět, jsem v okolí neviděl nikoho! dělat si srandu z obézního člověka do jeho tváře, a už vůbec ne, aby se to stalo mezi dvěma úplně cizíma osobama někde na strýtu. Že se to stává? Nepopírám. Ale tady fanynka Ewy Farné o tom psala, jak kdyby se to v jejích končinách dělo úplně běžně.

No a nakonec tu máme Linu, aneb 'Nelez mi na blog čůračku.' Ta se ptala 'Sakra, kde je rovnost?' když si stěžovala na údajné dávky, které dostane romská matka na své páté dítě poté, co si je na sociálce vydupe, zatímco Lina chudák s hrůzou zjistila, že rodičovské příspěvky pro ni budou děsně nízké. Nebyl jsem jediný, kdo poznamenal, že z ní bude nejspíš zodpovědná matka, když se o budoucnost sebe a svého dítěte začala starat asi tak v pátém měsíci těhotenství… Každopádně se rozhodla nevinit sebe, ani nezodpovědnýho fotra, co ji napustil a vzal kramle, a obula se krom cikánů taky do státu, poslala ho dvěma prostředníky do prdele, a pak jsem jí já přišel sprostej tím, že jsem ji označil za trapnou kačenu. Nesmazala oba články, které jsem jí slovně hodnotil, ale u toho druhého můj komentář odstranila. Pardon - něco! Něco ho odstranilo. Ona to jistě nebyla. Protože stejně jako ostatní jistě přemýšlí, než zmáčkne to oranžové tlačítko 'Hned zveřejnit,' a jistě neřeší kritiku tím, že ji zahrabe.

Lino, jen abych odpověděl na tvůj poslední komentář na mém blogu: raději tu budu mít jeden kvalitní článek za rok, než abych si po sobě svoje plky před zveřejněním ani nepřečetl, nebo je přímo celé kopíroval beze zdroje odjinud. Pro všechny ostatní: čtěte prosím tento článek jako varovné povídání. Zastavte se na chvilku před zveřejněním toho dalšího článku, a zeptejte se sami sebe, jestli by byl kdy důvod ho opět smazat. Zkuste pro svůj blog psát se stejnou závazností, jako byste psali oficiální email učiteli či zaměstnavateli. I pokud pak máte kontroverzní názor, který se u ostatních bloggerů nesetká s uznáním, neměl by nikdy být důvod ho odstranit. Zodpovědná kritika je tu od toho, aby vám pomohla identifikovat vlastní nedostatky. Někdy se sice stane, že napíšete takovou blbost nebetyčnou, až bude sekce komentářů vypadat jako hromadnej výsměch. Přiznám se, že i já často skrývám svou kritiku za přehnaně uštěpačné reakce. Když se na to prostě ale vyserete, přiznáte, že nejen váš článek, váš blog a vaše psaní stojí za hovno - přiznáte, že jste nikdy neměli co říct. S kritikou se člověk nepotýká snadno, ale zdaleka to nejhorší, co můžete udělat, je od ní utíkat.
 

Catfish

28. července 2017 v 11:31 | Weiler |  Recenze
Velmi zajímavej dokument, na kterej jsem narazil náhodou, je Catfish. Jestli žijete na internetu, tak jako já, možná vás bude bavit. Jestli jste někdy na internetu někoho potkali, asi vás bude bavit ještě víc. Pokud jste někdy na internetu potkali někoho třeba anonymně, a přišel vám poměrně zajímavej, dokonce tak zajímavej, že jste i přes přetrvávající anonymitu udržovali přátelství, zcela určitě vám přijde zajímavej.

Catfish je dokument o týpkovi, kterýmu malá holčička poslala ručně namalovanej obraz jeho fotografie uveřejněné v novinách. Neva, jak se tenhle mladej fotograf jmenuje, to zaujalo natolik, že tu holčičku kontaktoval na facebooku. Dokument začíná ve chvíli, kdy se jeho brácha rozhodne zdokumentovat jeho vztah s touhle neznámou talentovanou holkou. Nev si postupně přidá do přátel i její mámu, nakonec i sestru Megan. Ta mu posléze učaruje, přes síť a přes telefon spolu flirtujou. Jenže když se jednou rozhodne ji navštívit. No… nechci vás namlsávat, nechám to na traileru:


Pokud vás ten trailer vážně namlsal dost na to, abyste chtěli dokument vidět, pak asi přestaňte číst. Stejně jako film bych vám eventuálně trochu naboural očekávání toho, co přijde, ale já na rozdíl od filmu nemám tu možnost takovou bouračkou šokovat, a možná bych vám v následujících odstavcích jen spoileroval. Pokud vám ale něco takovýho nevadí, nebo pokud jsem vás pořád nepřesvědčil, pak prosim:

Tenhle film má okolo sebe takovou neuvěřitelně přitažlivou auru napětí, která pramení právě z našeho života na síti. Ta vzdálenost příběhu k tomu, co ve skutečnosti zažíváme, ale zároveň ta blízkost tématu, vytváří takovej příjemně nepříjemnej pocit, ve svý podstatě dost protichůdnej v tom, co si o celý věci máte myslet. Ve chvíli, kdy Nev poprvý zjistí, že mu druhá strana aspoň v něčem kecá, začne bejt divák jak na trní a tenhle pocit nesetřese, dokud nedojde ke konečnýmu setkání tváří v tvář. Dost na tom dělá režie, střih, použití hudby, všechny ty triky, který dělaj z traileru možná dost lživou, zato ale přitažlivou reklamu.

Takhle se to má s velkou částí snímku. Druhá složka těch protichůdných pocitů je totiž konflikt víry, jestli je dokument pravej nebo ne. Přiznám se - doteď nevim. Na druhou stranu - je mi to jedno. Je to hodně dobře zvládnutej snímek, a pokud je pravej, tak to potěš, pak jsme asi svědky jednoho z nejlepších dokumentů nástupu éry elektronických médií. Pokud je falešnej, má jasnej cíl, jasnou koncepci, a je výborně řemeslně zpracovanej. Popravdě by mi bylo jedno, kdybych se za pár let dozvěděl, že je to jeden velkej podvod, protože já mu stejně chci věřit proto, že přináší určitou další rovinu porozumění, hlubší poselství. Jestli je to lež, je to hezká lež a hlavně je to uvěřitelná lež.

Takže pokud necháme polemiky o pravosti stranou a dokumentu se prostě rozhodneme věřit, pak nás čeká neskutečnej zážitek něčeho naprosto nečekanýho. Snad vám, stejně jako mně, muselo i po zhlédnutí traileru dojít, že Nev neobjeví masovýho vraha. Že ten pocit napětí musí nakonec vystřídat realita mnohem všednější. To přesně byste si mysleli, když si Nev poprvý promluví s pravejma lidma za těma falešnejma facebookovejma profilama. Ale pak se opravdu stane něco, co divák přesto nečeká. A to má pak stejnou příležitost ho dokonale rozhodit - stejně, jako kdyby fakt došlo k setkání s chlápkem s motorovkou. Závěr je něco dokonale lidskýho, upřímnýho a přesto pořád bizarního, že je člověk se snímkem spokojenej, fejk nefejk.

Kam dál

Reklama