Kluci na seznamkách

1. května 2017 v 9:31 | Weiler |  Antisociální komentář
Normální: mající často se vyskytující vlastnosti; shodující se s normou
kluk: (hovorově) mladý muž

Už jsem si tady na blogu přečetl nejednu hořkou zkušenost holek, co si kdysi založily profil na seznamce, půlka z nich samozřejmě zcela ze srandy (protože když nevíme co roupama dělat, v jednadvacátym století zveřejňujeme svoje fotky na netu), a pak byly mírně zklamané výsledkem. Nečekal tam na ně žádnej princ na bílym koni, ani herec z romantického filmu britské produkce, nepotkaly fešného Sí Í Ou úspěšného tuzemského koncernu, nenapsal jim svalnatý surfař z Pobřeží slonoviny ani volnomyšlenkářský autor veršů o kopretinách a hnilobě. Proti všem možným předpokladům se k jejich profilům slétlo akorát hejno slintajících, polopostižených nadrženců, kteří přeskočili pozdrav, představení se, formality a vlastně celkem alespoň měsíc smysluplného konverzování, a rovnou nabízeli intimní styk.

Nehodlám se omlouvat za ty, co v úvodní zprávě hovoří o částech těla bez eufemismů, ani je nehodlám v ničem ospravedlňovat. Nechci ani obhajovat nikoho, kdo oslovuje prostým 'ahoj' v dobré víře, že jde o pozdrav upřímný a nezatížený zhola jedinou konotací. Ani nemám v úmyslu zobecňovat moje zkušenosti a vytvářet seznamy 'deseti druhů holek na seznamkách', i když k tomu všechny líbající fotky před zrcadlem a profily inspiračních hlášek vybízejí. Chtěl bych jen v místní záplavě více či méně humorných dívčích historek z prostředí internetového seznamování nabídnout také zkušenost kluka na seznamce, ať už jsem ze vzorku jakkoliv nereprezentativního.

Proč vůbec říkám nereprezentativního? Asi bych měl předeslat, že jsem člověk vysoce introvertně založený, nerad vylejzám z malýho bytu, kde ještě v pětadvaceti bydlím s mámou. Jsem v lecčems netrpělivej, misantrop, hnidopich a asociál. Kdyby se sebevědomí dalo měřit, na to moje by byl i mikrometr nástrojem moc robustním. Přesto jsem vztahovačnej jako černá díra, a taky vybíravej jak rozmazlenej šestiletej harant. Když tak nad tím přemýšlím… možná jsem v tom všem vlastně úplně typickej uživatel seznamky.

Tak či tak jsem si začal poslední dobou připadat už tak sám, že jsem se odhodlal k tomu zoufalýmu činu a založil si profil celkem na dvou stránkách. Zcela jistě v tom mělo prsty i to, že mám školních povinností nad hlavu a věnuju čas všemožnejm krávovinám, jen abych se těm povinnostem vyhnul. Tak jsem si vyčísnul ofinu na fráju z devadesátek, udělal si jednu fotku, na který se tvářim jako trestanec, druhou, kde vypadám jak autista, a třetí fotkou byl marnej pokus o parodii nejčastějšího typu selfíčka. V profilu jsem se pokoušel moc nepřekrucovat pravdu, ale minimálně kolik vážím jsem musel odhadnout, protože i kdybych si stoupnul na váhu, nepřečetl bych čísla na displeji přes odraz mýho sebezpytnýho obličeje, který tiše soudí každý můj dosavadní krok ve věci hledání si přítelkyně.

Zkusil jsem dva portály na seznamování a ani jeden mi nepřišel k tomuto účelu ideální. Je pravda, že jeden se snaží nabídnout i další funkce, přesto se dovažuji tvrdit, že se k ničemu jinému pořádně nepoužívá. Ten má naprosté minimum možnosti přizpůsobení profilu. Druhý je o něco lepší v implementaci všech možností, jak k sobě nápadníky a nápadnice přilákat pasivně, bohužel na obou chybí možnost filtrování osob podle jiných kritérií, než je věk a místo bydliště. Nejspíš abych měl pořádnou možnost zvážit, jestli opravdu chci oslovit dívky výhradně bezdětné, bez sklonů k užívání tvrdých návykových látek a ty, jejichž oblíbená literatura neobsahuje vesměs pouze 50 odstínů. Nastíním tedy zkušenost z obou stránek jednu po druhé, aniž bych je obě jmenoval. Můžeme si z toho udělat i malou poznávačku - kdo správně uhodne obě seznamky, tomu věnuji svou upřímnou soustrast, že byl zjevně stejně na dně.

Na těch prvních stránkách jsem si vyplnil profil už dávno a dodneška na něm z vlastního popisu působím asi trochu jako psychopat. Nikdy jsem totiž nevěřil, že jsou ty stránky k něčemu dobré, proto jsem se ve jménu humoru snažil přijít s co nejbizarnější charakteristikou. Pak jsem ale zjistil, že nejsou úplně k ničemu, neboť na nich můj dobrý kamarád našel přítelkyni. Tak jsem si řekl, že teda můžu se svým momentálním hledáním začít tady, jako kde jinde.

Oslovil jsem celkem devět holek, které mě neurážely vzhledem a domnělou osobností. Měl bych asi poznamenat, že jsem si filtr nastavil na flirt (hele, to je anagram!), očividně s představou větší svobody v tom, co si můžu dovolit říct. Stejně jsem nenapsal ani jednou nic přidrzlýho. Jestli jsem se totiž něčemu přiučil ze všech těch místních článků o seznamkách, pak že dívka okamžitě přestane vnímat, jakmile použijete oslovení typu 'prcinka'. Teda ne, že bych v tom nějak potřeboval poučit. Nejodvážnější slovo, kterého jsem sám od sebe schopný, je přívlastek 'atraktivní'. Tak jako tak, z těch devíti mi odepsala jedna, na ten zdaleka nejgeekovější pozdrav, co jsem za ty dva dny vyplodil. Odpověděla mi jednou - pozdravem jsem pak zřejmě naplnil její představu flirtu. Na odpověď (alespoň odmítavou) ostatních oslovených uživatelek čekám už přes dva měsíce.

Když to teda nedopadlo valně na jedné stránce, zkusil jsem jinou seznamku. Tu druhou až překvapivě hojně doporučovaly slečny z jednoho fora bazaru s oblečením a doplňky. To bylo mimochodem součástí mého fikaného plánu, protože právě tohle forum jsem se rozhodl infiltrovat s tím, že drtivou většinu mužů ani nenapadne se zde zdržovat. Je to jako vtrhnout na dívčí internát; se všemi implikacemi, které to přináší. To ale odbočuju. Nová seznamka! Ano, tady prý spousta holek našla přítele, s kterým jsou v průměru už 4,38 let. A hned to taky vypadalo jinak. Mnohem více možností vyplnění profilu, mnohem více nápadů, jak z uživatelů vytáhnout prachy. Bohužel, ani mezi placenými funkcemi není možnost filtrovat podle společných zájmů, i kdyby mělo jít o tak jednoduchou věc, jako zájem dát to dohromady. Místo toho tu funguje hrozně postiženej koncept hry. Hledání v geografickém okolí je celkem fajn - protože takovejm lidem můžete napsat alespoň zprávu. Na rozdíl od toho hlavního seznamu alá tinder, kde se dá u profilu nechat jen bezvýznamnej lajk a za zlatky možná tak virtuální růži.

Zde jsem oslovil uživatelek celkem osm. Z toho jedné jsem se zcela nevinně ptal na to, jak to tam funguje, když jsem byl ještě novej. Samozřejmě neodpověděla. Neodpověděla ani žádná z těch holek, které mi údajně na profil hodily taky lajk, což je žůžo. I tady se však našla jedna připravená se mnou ztratit trochu času a slůvko. Celkem škoda, že bylo jen jedno - moc se v dívčích signálech nevyznám, ale jednoslovné odpovědi jsou jasným znakem, že dotyčnou buď těžce nebavíte, nebo že ona naopak brzy přestane bavit vás. Tak u té jsem se nakonec přestal snažit sám.

Hm. Ona se ta dívčí a chlapecká zkušenost se seznamkou může zdát radikálně odlišná, protože jedna strana trpí zájmem až přílišným, zatímco druhá bez vlastní iniciativy profil ani nemusí zakládat. Ve výsledku je ale potenciál najít na seznamce rande v poměrné shodě pro obě pohlaví. Vlastně je to celkem logické, když vezmeme v potaz, že na schůzku dvou lidí převažující sexuální preference jsou potřeba od každého jeden. Ale nenechte se mýlit - normální kluk s normálním oslovením na tom není o nic líp, než věčnej chlípník. Spíš se na to dřív vykašle, protože se u desítek profilů nedočká jediný reakce, natož kloudný. Tak se pak divte, že se tam daj najít jenom zoufalci. Ti mytičtí normální kluci vám dost možná už napsali. Můžete klidně i namítnout, že počty oslovených dívek rozhodně nejsou nijak závratné, ale já se taky nepokoušel o žádný kontrolovaný experiment. Vlastně mě to zas až tak neodradilo od dalšího zkoušení. Příště to třeba bude i ten Tinder, lol.
 

r/place

10. dubna 2017 v 22:14 | Weiler |  Random rant
Z internetovýho života nezřídka kdy dostávám deprese, protože je skoro jako ten vopravdovej, jen je v něm všechno tak nějak rychlejší a vyhraněnější. Můžete tam sice najít zdroj informací a to nejeden, a můžete komunikovat s lidmi jazykem až k neuvěření redukovaným (lol no nwm), zároveň ale internetová populace rychle soudí a odsuzuje, ráda pomlouvá a ostře hrotí, opouští, než by odpouštěla, a celkově je její chování plenitelsky-nomádské. Říkám, že dostávám deprese, protože ve světě internetu vidím určitý otisk soudobé civilizace - obraz byť karikaturní, tak přesný. Nehledám v něm pravdu, tu pověstnou (Platónsky) ideovou pravdivou podstatu, přesto jsem nesvůj, když se ta pseudo-anonymita kyberprostoru zneužívá, protože si začínám myslet, že je přece jenom něco zlýho za tou naší kulturní šlupkou. Jednou za čas se ale objeví projekt, kterej jde proti mejm zažitejm představám a představí lidstvo jako všechno, jen ne soubor výhradně podlejch záškodníků.

Znáte reddit? Reddit je takovej ekvivalent webovýho fora, funguje na velmi podobnejch principech, jako obyčejný forum, ale něco nepopsatelnýho v jeho struktuře z něj udělalo místo, kde se najednou sdružujou všichni. Subkultury, fandomy, hráči, nadšenci, ti všichni zakládají takzvané subreddity - stránky určené jedné věci, kam se zpravidla umisťují novinky, zajímavosti, odkazy, návody a sem tam i… upřímně těžko definovatelné věci, jako je na apríla vzniklý place. Skoro se to rovná hře, ale tahle interaktivní plocha neměla žádné cíle, žádné skóre ani možnost prohry, nemá jiná pravidla než ta nastavená funkčností prostoru. Šlo o internetovou stránku o určité rozloze, na kterou mohl každý registrovaný uživatel jednou za pět minut umístit barevný pixel. V podstatě velké plátno, u kterého stojí ekvivalent celého světa a souhrnně do něj periodicky čmárá.

Představte si to na chvíli. Představte si třeba celou vaši vesnici nebo čtvrť u jedné plochy určené k malování, kde si mohou všichni čmárat, co chtějí, omezeni jenom paletou barev a frekvencí svých titěrných zásahů. Představte si takový sněm do všech jeho důsledků - všechny ty události, které by následovaly, všechna spojenectví a války o místo. Ty úžasné, nápadité, barevné i tematické obrázky, stejně jako chaotické a destruktivní čmáranice. To všechno se na place za 72 hodin jeho života událo.

Jako většina uživatelů jsem nebyl u toho, když to na bílé ploše propuklo. Šílenou koláž mi představila sestra až ve chvíli, kdy byl úplně každý pixel plochy alespoň jednou změněn. Spatřil jsem r/place až ve chvíli, kdy se v jednom rohu proháněla Nyan cat, zatímco v jiném vznikla windowsovská lišta. Přišel jsem v momentě, kdy se dal na tapisérii najít monolog císaře Palpatina z epizody III, vlajka většiny západních zemí (včetně naší), ski free yeti nebo Van Goghova Hvězdná noc. Všechno obrázky vzniklé dohodou uživatelů na jednotlivých subredditech. Fanoušci všech těch věcí, které mají na redditu místo, vytvořily improvizované pracovní skupiny a začali konat. It was fucking glorious.

Když jsem zjistil, že se hráči mého oblíbeného MMO pokouší vybudovat logo této hry, po chvíli nezúčastněného pozorování jsem začal přispívat i svými pixely. Po slibném začátku nás ale na stejném místě přeprali boti, kteří stavěli Albánskou vlajku. Protože bylo už asi půl druhé ráno a američtí hráči měli nejspíš na práci jiné věci (jako třeba hrát Guild Wars 2 samotné), nikdo už se na odpor nezmohl a naše logo nakonec zaniklo ve spoušti nic nezobrazujících pixelů. Moje sestra, která původně pomáhala, nyní bez agendy odešla zachraňovat ostatní obrázky. Protože každý dobrý příběh má svého záporáka. A tady se mu říkalo Black Void.

Void byla skupinka redditorů, kteří si dali za úkol utopit co nejvíce z r/place v temnotě černých pixelů. Pro jednoduchost jejich plánu byli samozřejmě vysoce efektivní - stačilo jim vybrat si terč a brzy se začali rozrůstat jako rakovina, neúprosně pohlcuje vše, co jim stálo v cestě. Nehlídané obrázky nebo výtvory se slabou fanouškovskou základnou zanikly, zatímco ostatní museli bojovat o právo mít kus plochy pro sebe. Organizovaný chaos nicotna zvaný Black Void kompletně vymazal logo Canadiens, podstatně změnil mexickou sekci place, napadl další nenáviděné logo hry osu!, než se pokusil zničit i tvář Mony Lisy a vlajku USA. Nejspíš nejúspěšnější tažení měl Void, když se o něm dozvěděl 4chan a společnými silami se jim podařilo smazat velkou část horního levého rohu. Ačkoliv se teritorium vrátilo do rukou kreslířů, nikoliv ničitelů, na finální verzi place je jejich zásah zde stále citelný. Poslední bašta Voidu pak zůstala už jen vedle posluchačů Radiohead a Nine Inch Nails.

Výsledný r/place je senzační. Dá se do něj zírat hodiny a stále v něm nacházet další a další popkulturní odkazy, memečka, prapodivné obrázky i změti nahodilých pixelů. Mnohem víc fascinující je nicméně samotný vznik téhle koláže, ty spontánní aliance a půtky, které na ploše vznikaly, nejeden spolek vzniknuvší výhradně za účelem kus plátna zaplnit, internetová diplomacie v praxi. Příběhy, které se v rámci tří dubnových dnů odehrály a které jen těžko popsat někomu, kdo na internetu netráví alespoň hodinu denně. Sociální experiment, který musí zajímat psychology, sociology, antropology, ale i laiky. A pocit, že jste byli součástí něčeho neopakovatelného, i když jste zrovna přispěli něčím tak mizivým, jako je jeden pixel.


Kam dál

Reklama