r/place

10. dubna 2017 v 22:14 | Weiler |  Random rant
Z internetovýho života nezřídka kdy dostávám deprese, protože je skoro jako ten vopravdovej, jen je v něm všechno tak nějak rychlejší a vyhraněnější. Můžete tam sice najít zdroj informací a to nejeden, a můžete komunikovat s lidmi jazykem až k neuvěření redukovaným (lol no nwm), zároveň ale internetová populace rychle soudí a odsuzuje, ráda pomlouvá a ostře hrotí, opouští, než by odpouštěla, a celkově je její chování plenitelsky-nomádské. Říkám, že dostávám deprese, protože ve světě internetu vidím určitý otisk soudobé civilizace - obraz byť karikaturní, tak přesný. Nehledám v něm pravdu, tu pověstnou (Platónsky) ideovou pravdivou podstatu, přesto jsem nesvůj, když se ta pseudo-anonymita kyberprostoru zneužívá, protože si začínám myslet, že je přece jenom něco zlýho za tou naší kulturní šlupkou. Jednou za čas se ale objeví projekt, kterej jde proti mejm zažitejm představám a představí lidstvo jako všechno, jen ne soubor výhradně podlejch záškodníků.

Znáte reddit? Reddit je takovej ekvivalent webovýho fora, funguje na velmi podobnejch principech, jako obyčejný forum, ale něco nepopsatelnýho v jeho struktuře z něj udělalo místo, kde se najednou sdružujou všichni. Subkultury, fandomy, hráči, nadšenci, ti všichni zakládají takzvané subreddity - stránky určené jedné věci, kam se zpravidla umisťují novinky, zajímavosti, odkazy, návody a sem tam i… upřímně těžko definovatelné věci, jako je na apríla vzniklý place. Skoro se to rovná hře, ale tahle interaktivní plocha neměla žádné cíle, žádné skóre ani možnost prohry, nemá jiná pravidla než ta nastavená funkčností prostoru. Šlo o internetovou stránku o určité rozloze, na kterou mohl každý registrovaný uživatel jednou za pět minut umístit barevný pixel. V podstatě velké plátno, u kterého stojí ekvivalent celého světa a souhrnně do něj periodicky čmárá.

Představte si to na chvíli. Představte si třeba celou vaši vesnici nebo čtvrť u jedné plochy určené k malování, kde si mohou všichni čmárat, co chtějí, omezeni jenom paletou barev a frekvencí svých titěrných zásahů. Představte si takový sněm do všech jeho důsledků - všechny ty události, které by následovaly, všechna spojenectví a války o místo. Ty úžasné, nápadité, barevné i tematické obrázky, stejně jako chaotické a destruktivní čmáranice. To všechno se na place za 72 hodin jeho života událo.

Jako většina uživatelů jsem nebyl u toho, když to na bílé ploše propuklo. Šílenou koláž mi představila sestra až ve chvíli, kdy byl úplně každý pixel plochy alespoň jednou změněn. Spatřil jsem r/place až ve chvíli, kdy se v jednom rohu proháněla Nyan cat, zatímco v jiném vznikla windowsovská lišta. Přišel jsem v momentě, kdy se dal na tapisérii najít monolog císaře Palpatina z epizody III, vlajka většiny západních zemí (včetně naší), ski free yeti nebo Van Goghova Hvězdná noc. Všechno obrázky vzniklé dohodou uživatelů na jednotlivých subredditech. Fanoušci všech těch věcí, které mají na redditu místo, vytvořily improvizované pracovní skupiny a začali konat. It was fucking glorious.

Když jsem zjistil, že se hráči mého oblíbeného MMO pokouší vybudovat logo této hry, po chvíli nezúčastněného pozorování jsem začal přispívat i svými pixely. Po slibném začátku nás ale na stejném místě přeprali boti, kteří stavěli Albánskou vlajku. Protože bylo už asi půl druhé ráno a američtí hráči měli nejspíš na práci jiné věci (jako třeba hrát Guild Wars 2 samotné), nikdo už se na odpor nezmohl a naše logo nakonec zaniklo ve spoušti nic nezobrazujících pixelů. Moje sestra, která původně pomáhala, nyní bez agendy odešla zachraňovat ostatní obrázky. Protože každý dobrý příběh má svého záporáka. A tady se mu říkalo Black Void.

Void byla skupinka redditorů, kteří si dali za úkol utopit co nejvíce z r/place v temnotě černých pixelů. Pro jednoduchost jejich plánu byli samozřejmě vysoce efektivní - stačilo jim vybrat si terč a brzy se začali rozrůstat jako rakovina, neúprosně pohlcuje vše, co jim stálo v cestě. Nehlídané obrázky nebo výtvory se slabou fanouškovskou základnou zanikly, zatímco ostatní museli bojovat o právo mít kus plochy pro sebe. Organizovaný chaos nicotna zvaný Black Void kompletně vymazal logo Canadiens, podstatně změnil mexickou sekci place, napadl další nenáviděné logo hry osu!, než se pokusil zničit i tvář Mony Lisy a vlajku USA. Nejspíš nejúspěšnější tažení měl Void, když se o něm dozvěděl 4chan a společnými silami se jim podařilo smazat velkou část horního levého rohu. Ačkoliv se teritorium vrátilo do rukou kreslířů, nikoliv ničitelů, na finální verzi place je jejich zásah zde stále citelný. Poslední bašta Voidu pak zůstala už jen vedle posluchačů Radiohead a Nine Inch Nails.

Výsledný r/place je senzační. Dá se do něj zírat hodiny a stále v něm nacházet další a další popkulturní odkazy, memečka, prapodivné obrázky i změti nahodilých pixelů. Mnohem víc fascinující je nicméně samotný vznik téhle koláže, ty spontánní aliance a půtky, které na ploše vznikaly, nejeden spolek vzniknuvší výhradně za účelem kus plátna zaplnit, internetová diplomacie v praxi. Příběhy, které se v rámci tří dubnových dnů odehrály a které jen těžko popsat někomu, kdo na internetu netráví alespoň hodinu denně. Sociální experiment, který musí zajímat psychology, sociology, antropology, ale i laiky. A pocit, že jste byli součástí něčeho neopakovatelného, i když jste zrovna přispěli něčím tak mizivým, jako je jeden pixel.

 

Báro

8. března 2017 v 9:35 | Weiler |  Random rant
…čím víc se věci mění, tím zřejmě zůstávají stejnější. Jestli ona změna odpovědného redaktora vůbec něco vyřeší. Máme tu Báru teprve měsíc a už se na titulce stihly objevit první úděsně napsané články a stihnul jsem zaregistrovat i dva příspěvky od tmářky a ježibaby Alue, která pod články nemá nic jiného, než moderované diskuze. Standa jednou psal o tom, jak vybírá články na úvodní stránku podle veřejného zájmu, a měřítkem úspěchu jsou pro něj komentáře pod článkem. Skvělý. Aluška je totiž velký přítel komentářů - tahle káča nezveřejní nic, co by zavánělo kritikou.

Když nám dala Bára příležitost vyjádřit se, co bychom si od jejího vedení přáli, nic jsem nenapsal. Měl jsem toho až celej seznam a než jsem to stihnul dát do kopy, hned vyšel článek s jejími předsevzetími. Ony jako ty podstatný body stejně napsali ostatní bloggeři a nakonec by snad stačila jediná věta: "Báro, nebuď jako Standa." Ale přece jenom by se možná slušelo projít ty (alespoň dle mého bezvýznamného názoru) nejdůležitější věci pěkně jednu po druhý, protože situace zde dosud byla dost zoufalá na to, aby se žádné množství opakování toho samého nezdálo zbytečné.

Báro, buď prosím především transparentní. Myslím, že jsme všichni schopni pochopit, že v určitých situacích je potřeba dělat kompromisy, a že celé stránky prochází vývojem. Když nám ale zrušili Autorský klub, nikdo jsme se nedozvěděli proč. Lidi začli přirozeně spekulovat, a byť se Standa snažil tvářit, že PR články jsou pro něj největší kacířství, mnoho bloggerů začalo věřit tomu, že AK musel ustoupit reklamě. Že Standa prostě nestíhá správu klubu, protože je zapřaženej v postroji velkolepého vozu CET 21. Když se pak z Autorského klubu povyházela celá řada dlouhodobých členů, marně škrábali na dvířka, aby jim někdo alespoň vysvětlil, proč se jejich holá pisálkovská zadnice ocitla na studené dlažbě. Někteří se na to teda vykašlali a šli o stránky dál.

Ti, co zůstali, se mnohdy začali ze zoufalosti ozývat i tam, kde pro to snad ani není prostor - v komentářích pod články na Srdci blogu. Ale brzy začalo být jedno, jestli chtěli znát důvod vyhazovu, nebo vyjadřovali svůj názor k příspěvku - pokud komentáře těchto nepohodlných autorů neuvízly v síti moderované diskuze, stávalo se, že byly bezdůvodně vymazány. Lidé tedy pod tvým nedávným článkem nepřeháněli, když to označovali za cenzuru. Podobné případy tu byly totiž na denním pořádku a jinak se označit nedaly. Autokrat Standa lítal po stránkách s cejchem a nůžkama, a důsledně se staral o to, aby mu v hlavním prostoru blogu nikdo nedělal bordel.

Takže tě, Báro, ještě jednou za všechny bloggery prosím, aby se tu nikde komentáře nemazaly, a když už se mazat budou, aby se vědělo proč. Už jsi nám řekla, že nesneseš vulgarity (doufám teda, že jen v kritice, jinak jsem v pí*i), což je fér, ale poprosil bych tě, aby když se tě na smazání komentáře zeptá autor takového nevybíravého příspěvku, aby jsi mu to trpělivě vysvětlila znovu. Celkově, abys nám prosím věci říkala. Aby se třeba nestalo, že se zruší Autorský klub, ale vedení při té příležitosti opomene zmínit, že nábor nových autorů se tím nezastavil. Zjišťovat to totiž z náhodné odpovědi pod článkem jinak s AK vůbec nesouvisejícím totiž není moje představa účinné komunikace s uživateli.

Já osobně bych si dále přál, aby se v tom pohyblivém baneru na hlavní stránce objevovaly výhradně články pravopisně a stylisticky bezvadné - totiž bez vad. Překlep nebo dva se samozřejmě dají snést, stejně tak pochopím neznalost pravidel v jazykových jevech víceméně okrajových. I takové základní nedbalosti jako nevhodné umisťování mezer v okolí pomlček a závorek dokážu přetrpět, je-li článek jinak alespoň slušně napsaný. Přeci jenom musím také respektovat to, že jsou tu autorky, kterým nebylo třeba ještě ani čtrnáct. Ale není škoda tohodle neoddiskutovatelně nejvýznamnějšího prostoru blogu plýtvat na někoho, kdo svým článkům nevěnuje ani to minimum pozornosti? Myslím, že tu většina z nás na první pohled pozná článek, který po sobě autor ani nečetl, a dost to podrývá naši snahu o články kvalitní. Ať už se budou vyskytovat na titulce články jakýkoliv, ty odfláknutý nejsou přínosem pro nikoho tady.

A pak něco, co mnoho lidí ještě nenavrhlo - zlepšení místního editoru textu. Umím si představit, že s tím asi bude víc práce, než se vším ostatním, a že se možná narazí na technický strop. Na druhou stranu, Standa měl kvalitu podoby textu zjevně někde na čůrá… é, chci říct spodní příčce seznamu priorit - preferoval zarovnání vlevo, vůbec ho neštvalo, že pomlčka a spojovník jedním jsou, a místo odsazení prvního řádku tu musím dodnes vkládat mezi odstavce jeden prázdný, aby z těch mejch traktátů čtenáře hlava nebolela.

No, a to je víceméně všechno. Já vím, že k většině ses už vyjádřila a hlavně, že většina z toho zní jako samozřejmost, na kterou netřeba upozorňovat - dyk odpovídat na otázky uživatelů a nejít proti komunitě zvládne i ten nejhorší admin. Standa nicméně dělal všechno pro to, aby nám tuhle naivní pravdu vyvrátil. Nemůžu zkrátka dostatečně zdůraznit, že potřebujeme změnu jako měsíc potřebuje planetu.

Kam dál

Reklama