Noční tvorové... a ranní ptáčata

14. prosince 2012 v 15:04 | Weiler
Nebudem se tu ovšem bavit o netopýrech, vlkodlacích a otravných kočkách sousedky Kropáčkové… alespoň ne dnes. Mě při spojení noční tvorové okamžitě napadnou lidé, jejichž den začíná se západem slunce. A pokud jste vy ranní ptáče, pak je s nimi občas peklo žít.
Nejsem žádný statistik, ale nás ranních ptáčat je diskutabilně výrazně méně. A přiznávám, že máme možná větší pravděpodobnost iritovat lidi spíše my. Ranní ptáče, které v šest ráno pochoduje po bytě a budí spolubydly veselým zvoněním vařečky o hrnec nezachrání před mou pěstí ani vůně lahodné omelety. Ale já jsem na obojku a tak po ránu vstanu a chovám se tiše. Pokud se oba extrémy dokážou vzájemně respektovat, vlastně můžou docela harmonicky koexistovat. Odpoledne se potkaj v tom průniku, kdy jsou oba vzhůru, pozdravej se akorát, jak si měněj šichty. To až společnej pokoj to může trochu zkomplikovat.
Řeknu vám, jaký jsou mý zkušenosti se svým nočním tvorem. To třeba chcete ráno vstát a začít bejt aktivní, udělat něco na počítači, ale nemůžete, protože ten počítač a všechny vaše věci jsou v tom pokoji, kde se uložil ten medvěd k zimnímu spánku. Pak se konečně k poledni rozhodne vstávat, ale ve svý "ranní" rozespalosti vám nerudně odsekne, jen co mu popřejete dobrý ráno. Ranní ptáče pak chce jít brzo spát, ale tu noční můru začlo ve tmě přitahovat světlo monitoru.
Poslední dobou je tohle soužití o něco snazší, vzhledem k tomu, že nechodím do školy a jsem momentálně beznadějně bez práce. Já jsem bohužel ten typ člověka, co když nemusí, tak nic nedělá. Sám teď vstávám až tak na oběd, vyčistim si zuby Orbitkou, zasednu k internetu a vypnout mi ho musí až provider. Kór v zimě se vám prostě ještě za svitu měsíčku vstávat nechce. Ten zásadní rozdíl však je, že mně to vstávání problém nedělá, čeká-li mě někde někdo. Ale noční tvor, ten má pravidelnej ranní rituál třikrát típnout budík, pak si pět minut mnout oko a přemýšlet, jestli ten den vůbec stojí za vstávání, než se konečně vzbudí. V noci pak má tolik elánu, že jít spát mu přijde stejný plejtvání energie, jako házení cukru do koše.
Takže ať už jste člověk, co si ráno přivstane a o to raději pak večer padne držkou do polštáře, nebo člověk, co v práci nebo ve škole počítá ovečky a v noci řádí jako radioaktivní rybička, snažte se bejt na ten druhej typ tvora ohleduplnej. Přírodě se přece jenom poručit nedá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Telenta Telenta | Web | 12. května 2013 v 20:04 | Reagovat

To já jsem typický noční tvor. Dostat se ráno na nultou do školy je pro mě hotová turtura, ale večer, kdy si říkám, že bych měla jít spát, najednou ožiju a ačkoliv jsem celý den chodila jak mátoha, tak nemůžu usnout =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama