Nedokončený vě

27. ledna 2013 v 19:14 | Weiler |  Random rant
Já bych hrozně chtěl bejt spisovatelem. A už je celkem jedno, jestli nezávislym scenáristou, kterej napíše pár dejme tomu hlubších snímků, než se jednim zaprodá a bude psát už jenom braky a televizní varieté, nebo romanopiscem s celou bibliografií zabývající se stejnym tématem - špatnej spisovatel je pro mě furt krásnější cíl, než žádnej spisovatel. Ale já dělám věci spíš proto, abych zůstal v tý druhý kategorii.
Už se totiž pár lidí zmínilo, že když už zasednu ke klávesnici, jsem schopnej vyprodukovat věci, které se dají nazývat slovem text. Objevili se dokonce tací, kteří tyto útvary pochválili, což mi stačí alespoň na udržení tý naděje, že by se to možná v nějaký alternativní realitě mohlo podařit. Ale ne v týhle, protože já mám neuvěřitelnej problém věci dokončit. Kolikrát i začít, ale to beru taky spíš jako neschopnost položit myšlenky na papír. A když už se mi načatý myšlenky na dvoustránkový knížky plný napětí a dobrodružství nepovalujou v hlavě, jsou někde v počítači jako rozepsanej koncept nebo tři odstavce textu, kterej jsem zhodnotil jako moc důležitej na to, abych ho se svojí výjimečnou sklerózou zapomněl. Nazval bych to leností, ale to bych musel nedokončovat jenom texty. Jenže já jsem schopnej nedokončit úplně všechno.
Doma se mi vytvářej hromádky filmů, na který se chci podívat, ale nemám na ně z nějakýho důvodu čas. Knížku obvykle rozečtu do půlky, a když se k ní konečně vrátim, zapomenu, co se v tý první části vůbec dělo. Bilión seriálů, z každýho zkouknutý nanejvýš dvě řady. Gigabyty místa v počítači zaflákaný hrama, který nehraju, ale ani neodinstaluju, protože je dohrát chci… jednou. Na všechno je prostě spousta času a přitom není žádnej, velkej paradox mýho života. Já zkrátka prokrastinuju i místo zábavy.
Nejhorší na tom je ten kontrast počátečního drivu a jak pak každý tý věci v půlce nechám, začne zapadat prachem a přidá se k tuně dalších věcí odloženejch na neurčito. Většinou mě prostě opustí nadšení pro věc, protože se nadchnu pro něco jinýho. Seriál odložim kvůli jinýmu. V půlce knížky dostanu chuť na jinou. A při psaní mě napadne tisíc jinejch, o tolik lepších příběhů, který když ale začnu zaznamenávat na papír, jsou hned stejně monotónní a nedůležitý, jak ty předtím. A co s věcí, která nemá konec? Nebo má jen ten konec…
Slíbil jsem si, že s tímhle blogem se to nestane, a hele. Už je to tak tejden, co jsem něco napsal. Čímž se samozřejmě omlouvám všem svým (asi dvěma :D) pravidelným čtenářům. Možná by to vyřešil nějakej plán, nějaký deadlines, nějaký schéma. Mám v hlavě takovou menší rubriku, tak jí asi co nejdřív spustim. Aby se mi zkrátka nestávalo, že mě zase rozptýlí nějakej… hele, už se mi stáhla ta deska!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama