Není růže bez trní

20. ledna 2013 v 16:09 | Weiler |  Téma týdne
Není růže bez trní, aneb téma týdne a zároveň jedno z těch nejvágnějších rčení. Zní krásně poeticky, to jo, ale oprašme ještě jedno rčení: není všechno zlato, co se třpytí.
Já nikdy nebyl velkej fanda růží. Červenejch kytek je hodně a růže v celý rostlinný říši, krom těch sametově hebkejch papilů na okvětních lístcích, ničim zvláštnim nevynikaj. Snad krom jehličnanů mi navíc všechny formy života v hledáčku botaniků smrdí. A růže je představitelem nezajímavý kytky už jen z toho důvodu, že je obecně tak oblíbená. Já vim, že jako chlap do toho nemám co mluvit, ale mě by potěšil maximálně pugét masožravek - to je totiž kytka s charakterem. A i ty bych musel dostat v truhlíku, protože mi přijde vysoce ironický darovat z lásky něco krásnýho, ale odsouzenýho k velmi brzký smrti. Myslím si, že pro mě by víc fungovalo rčení: "Není květiny, co nezvadne."
Je těžký říct, jestli je ono původní moudro myšleno v negativním slova smyslu, jak se zřejmě nejčastěji užívá, totiž ve smyslu ~není růže bez trní, nejsou sračky, který nesmrdí.~ Není přeci láska Šípkové Růženky a prince (jehož jméno je zřejmě naprosto nedůležité) cennější o jeho metaforickou i faktickou cestu skrze trnité keře? Zatímco ostatní princové to vzdali hned na začátku, aby si nepotrhali punčocháče Gucci a tím demonstrovali, že nejsou Růženy hodni. Někdy prostě nechcete růži bez trní. Taková kytka nemá žádný způsob obrany a je odsouzená k zániku. A jen když jste schopni překonat tuhletu překážku, pak jste teprve květů hodni. I když uznávám, že se zahradnickými nůžkami je to brnkačka.
Jiný výklad ovšem vyvolává otázku, zda je opravdu vše krásné zároveň otrněné. Když přijdete za kamarádem s páskou přes oko, postěžujete si, že vás do něj partnerka bodla vidličkou kvůli vaší poznámce o chuti její sekané a on vám na to řekne: "Není růže bez trní," znamená to, že je každá žena psychotická mrcha háklivá na své kulinářské schopnosti? Opravdu neexistuje absolutní krása bez jisté formy strastí? Někdo se možná spokojí s tím, že neexistuje. A při nejbližší příležitosti vám rčení zpapouškuje. A někdo třeba oceňuje to hledání dokonalosti, i když je cesta trnitá. A bude po ní kráčet dál, i kdyby nikdy květu nedošel.
Tak bych to shrnul, že tohle růžový přísloví jenom poukazuje na tu občasnou hloupost, s kterou ty fráze požíváme. Patří to k jazyku, je to pěkný oživení, ale ve zlomový situaci je to nanic. A pokud je úmysl dobrej, dá se odpustit sebevětší žvást, jako třeba co tě nezabije, to tě posílí. Komplikovanější už je to s člověkem, kterej považuje tyhlety lidový obraty za dědictví národní filosofie a nebojí se v žádný situaci přispět svou troškou do mlýna. To pak nevíte, jestli máte chuť se mu vysmát, nebo pomuchlat ksicht.
Není fráze, kterou nejsou lidi schopný znásilnit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama