Není růže bez trní

20. ledna 2013 v 16:09 | Weiler |  Random rant
Není růže bez trní, aneb téma týdne a zároveň jedno z těch nejvágnějších rčení. Zní krásně poeticky, to jo, ale oprašme ještě jedno rčení: není všechno zlato, co se třpytí.
Já nikdy nebyl velkej fanda růží. Červenejch kytek je hodně a růže v celý rostlinný říši, krom těch sametově hebkejch papilů na okvětních lístcích, ničim zvláštnim nevynikaj. Snad krom jehličnanů mi navíc všechny formy života v hledáčku botaniků smrdí. A růže je představitelem nezajímavý kytky už jen z toho důvodu, že je obecně tak oblíbená. Já vim, že jako chlap do toho nemám co mluvit, ale mě by potěšil maximálně pugét masožravek - to je totiž kytka s charakterem. A i ty bych musel dostat v truhlíku, protože mi přijde vysoce ironický darovat z lásky něco krásnýho, ale odsouzenýho k velmi brzký smrti. Myslím si, že pro mě by víc fungovalo rčení: "Není květiny, co nezvadne."
Je těžký říct, jestli je ono původní moudro myšleno v negativním slova smyslu, jak se zřejmě nejčastěji užívá, totiž ve smyslu ~není růže bez trní, nejsou sračky, který nesmrdí.~ Není přeci láska Šípkové Růženky a prince (jehož jméno je zřejmě naprosto nedůležité) cennější o jeho metaforickou i faktickou cestu skrze trnité keře? Zatímco ostatní princové to vzdali hned na začátku, aby si nepotrhali punčocháče Gucci a tím demonstrovali, že nejsou Růženy hodni. Někdy prostě nechcete růži bez trní. Taková kytka nemá žádný způsob obrany a je odsouzená k zániku. A jen když jste schopni překonat tuhletu překážku, pak jste teprve květů hodni. I když uznávám, že se zahradnickými nůžkami je to brnkačka.
Jiný výklad ovšem vyvolává otázku, zda je opravdu vše krásné zároveň otrněné. Když přijdete za kamarádem s páskou přes oko, postěžujete si, že vás do něj partnerka bodla vidličkou kvůli vaší poznámce o chuti její sekané a on vám na to řekne: "Není růže bez trní," znamená to, že je každá žena psychotická mrcha háklivá na své kulinářské schopnosti? Opravdu neexistuje absolutní krása bez jisté formy strastí? Někdo se možná spokojí s tím, že neexistuje. A při nejbližší příležitosti vám rčení zpapouškuje. A někdo třeba oceňuje to hledání dokonalosti, i když je cesta trnitá. A bude po ní kráčet dál, i kdyby nikdy květu nedošel.
Tak bych to shrnul, že tohle růžový přísloví jenom poukazuje na tu občasnou hloupost, s kterou ty fráze požíváme. Patří to k jazyku, je to pěkný oživení, ale ve zlomový situaci je to nanic. A pokud je úmysl dobrej, dá se odpustit sebevětší žvást, jako třeba co tě nezabije, to tě posílí. Komplikovanější už je to s člověkem, kterej považuje tyhlety lidový obraty za dědictví národní filosofie a nebojí se v žádný situaci přispět svou troškou do mlýna. To pak nevíte, jestli máte chuť se mu vysmát, nebo pomuchlat ksicht.
Není fráze, kterou nejsou lidi schopný znásilnit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama