Básnická středa 4: Nevkus

20. února 2013 v 21:36 | Weiler |  Básnická středa
Středa, ty kráso. A připojuju "název" básně, poněvadž jsem konečně přišel na to, jak tady udělat rubriku. Tyhle verše jsou velmi přímočaré a asi nebudou potřebovat mnoho vysvětlivek, spíše pár poznámek.

Napsány byly při hodině matematiky, do sešitu matematiky, a jelikož staré sešity nevyhazuju, tahle básnička se zřejmě v originále ještě někde válí. Sešit z matematiky je vůbec zajímavý artefakt, protože já byl neuvěřitelný šetřílek a tak pokaždé, když jsme si měli procvičovat příklady do sešitu a někdo je počítal u tabule, dával jsem velký pozor na to, které z příkladů jsou stejného typu tak, abych si napsal jen to nejnutnější, což mnohdy znamenalo okolo tří příkladů za celou hodinu. Každý výpočet jsem navíc začal psát kamkoli, kde ještě zbylo místo a každý příklad potom orámečkoval, aby se nepletl s ostatními. Vznikla docela složitá matematická mozaika, kterou jsem brzo odradil všechny spolužáky od půjčování si mých zápisků, a to obecně, poněvadž podobně jsem přistupoval ke všem ostatním sešitům.

I tak ale mezi rámečky nevyhnutelně zbyly koutky čistého papíru, proto jsem je často vybarvoval, vkresloval proužky, fraktálovité nesmysly a občas i notně abstraktní blbiny. Můj sešit na matematiku tak brzo nepřipomínal jen skicák, ale vzhledem k ušetřenému místu mi zároveň velmi dlouho vydržel, byť morfoval v salát. Stránky se utrhly od desek, špičaté hrany listů se zaoblily a občas z nich sněžilo a při otáčení hrozil papír roztržením.

Samotnou matematiku jsem zrovna dvakrát v lásce neměl, k nenávisti mi ovšem zbývalo, aby mi nešla a aby byla naše učitelka svině a ani jedna z obou věcí nebyla pravda. Matikou jsem proplouval a touhu excelovat na škole jsem pociťoval maximálně v prokrastinaci - bejt nejlínější zmetek ve třídě. Naše učitelka matematiky byla zároveň i naší třídí a jednou z nejhodnějších i nejbenevolentnějších kantorek ústavu. Většina Zetka (tak se naše třída jmenovala, totiž Xtá Z) si jí přidala mezi kontakty na Facebooku, mě nevyjímaje. A ona si tyhlety verše přečetla. Už si nevzpomínám, jak přesně je okomentovala, každopádně to bylo tónem káravým.

Takhle s odstupem času mě vlastně napadá, kolik takovejch věcí bez cenzury na mý zdi viděla moje mamka…

Poslouchám matiku a venku je hnusně
a v břiše mi kručí velmi nevkusně.
A je mi zima. A chce se mi srát!
Zkurvená škola! Do prdele drát!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 29. prosince 2014 v 17:50 | Reagovat

Ventilování emocí, hmm...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama