Básnická středa 5: Nový ráno

27. února 2013 v 10:13 | Weiler |  Básnická středa
Občas bych chtěl vzít vzpomínky lidí, zabarvené náladou, kterou v nich evokují, a složit je v jeden obraz. Vzniklo by leporelo, které by zachycovalo mnohem víc, než syrová fakta. Zachycovalo by historii takovou, jaká by měla být. Žádná data, žádný nudný soupis událostí, ale minulost z různých úhlů pohledů. Věřím, že by se zjistilo, že dějiny nejsou jen jedny…

Jednoho středoškolského rána jsem si opět sednul do lavice, notně rozmrzelý ze zamračeného počasí, a že mě zase čeká další školní den. Sednul jsem si do lavice, založil ruce a nechal se krmit z několika stran spolužáky, kteří měli z nějakého důvodu pocit, že první věc, kterou po ránu chci slyšet, je jak jeden z nich včera venčil psa, druhý měl problém s domácím úkolem z matematiky, který nakonec ale vyřešil (pointa jak prase), a co se dělo v poslednim díle Naruto mangy. Situace se drasticky zhoršila, když zazvonilo na hodinu a místo u okna, kde normálně seděla moje středoškolská láska, které v tomhle blogu budem říkat Lucka, zůstalo prázdný.

Samozřejmě jsem naprosto ztratil jakoukoli zbejvající dávku soustředění a musel jsem myslet jenom na to, proč Lucka dneska nepřišla. Nebyla to zas taková katastrofa, protože kdyby přišla, soustředil bych se stejně jenom na ní a vyšlo by to nastejno. Ale aspoň bych byl happy, a ne tak strašně nasranej.

Pak ale Lucka po první hodině přišla a dokonce s sebou přinesla hezký počasí. Vážně nekecám, ale na zbytek dne se nebe vybralo a byl to přesně ten krásnej jarní den, kterej zbožňuju - vlahej větřík, ale nad hlavou blankyt. Část druhý hodiny jsem tedy strávil vymejšlenim těchhle veršů a od tý doby zároveň věděl, že chci na každej den určitě napsat aspoň čtyři. Protože život byl najednou zas krásnej.

Znáte to, když takhle po ránu všude lítaj blesky,
hoří domy, začíná válka a pivo zdražili.
A pak přijde ta dívka. A udělá se hezky,
objeví se duha a všichni na sebe jsou milí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dave Dave | 8. března 2013 v 12:02 | Reagovat

Víš, právě jsem si uvědomil, že na tom sem dost podobně jako ty.. jenže se mnou se moje platonicá láska táhne už od základky :D

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 29. prosince 2014 v 17:54 | Reagovat

Až na poslední verš zní básnička skvěle - bezva rýmy! *blažený povzdech* Fakt se mi líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama