Citový zabarvení věcí

15. února 2013 v 21:22 | Weiler |  Random rant
Jsou lidi a jsou věci. Většině lidí nedělá problém je od sebe rozlišovat a velký procento z nich jim dokáže správně přiřazovat priority, totiž že lidská bytost je cennější než jakejkoli materiál. Pak jsou ale věci a věci. A některý věci jsou pro nás cennější než ostatní, maj sentimentální hodnotu nebo byly prostě drahý a to jsou přesně ty věci, u kterých některý lidi selžou v tom základnim přiřazování hodnot. Odtud je to jenom krůček k tomu, aby ty věci vlastnily je a ne naopak. A peníze, to jsou taky věci, i když poněkud anomální, jelikož jejich moc je závislá na jejich množství a to někdy dokonce i nepřímo. Pořád je to však věc, stejně jako jsou i blbost nebo názvy věcmi.
Když jsou věci vaše, nezpůsobujou mnohdy žádný negativní reakce, a když jo, můžete se jich zbavit a paráda, nebo naopak způsobí nežádoucí emoce právě jejich odchod, to když byly vaše oblíbené. Uděláte si k nim citovou vazbu: k autu, k hračce z dětství, k dárkům od oblíbenejch lidí - všechno materiální věci. Jenže jak jsem říkal, jsou věci a věci. A některý věci nejsou ve vašem vlastnictví, nejsou materiální, ale stejně jako k dárkům si k nim vybudujete citovou vazbu. A tady už hrozí, že to pouto bude negativní.
Uvedu příklad, co hovoří za všechny: jména. Objektivních faktorů, podle kterých by se dala posuzovat kvalita a krása jmen je málo. Samozřejmě, že jména jako Glorbort nebo Birghurt se zrovna hezky na jazyku nepřevalujou a zní spíš jako zvuky z koupelny po prokalený noci, ale to je taky jeden z důvodů, proč se s takovými jmény dneska ani nesetkáme. Dá se říct, že historie víceméně eliminovala jména ošklivý a zbyly už jen ty bezpečný. Dobře, Květoslav, Gertrůda, budiž, ale to jsou spíš výjimky, že. Přesto jejich nositele dodnes najdeme, a ačkoli vám nevysvětlím Květoslavův příběh, Gerta je už docela přijatelná forma. Něčí milá babička se jmenovala Gertrůda a byla to ta nejsvětější z dam, proto se její dcera rozhodla pojmenovat svojí dcerku po ní. A to je právě to. Mnozí z nás si podvědomě představí známou tvář za jménem, a pak už je těžký hodnotit to jméno objektivně. Když chce pak vaše manželka pojmenovat syna Richard, vám probleskne hlavou vzpomínka na ulízlýho maniaka, kterej vám každej den před školou dělal ohníčky, a před ženou se rozpláčete.
Mám kámoše, kterej nesnáší obecně adorovaný filmy. Má vůči nim averzi ještě před tím, než se na ně podívá, protože ho až na půdu sere, že je z nich každej tak udělanej. Knižní série Twilight u veřejnosti moc sympatií nevzbuzuje ne kvůli kvalitě psaní, ale fanouškovský základně. Opera, balet, kolikrát i divadlo jsou mrtvý druhy umění ještě dřív, než se člověk v životě dostane k lístku. Možná to má co dočinění s předsudkama, ale co s metalistama, když každej, kterýho znáte, nosí denně to samý nevypraný triko Judas Priest.
Já bych řekl, že je to podvědomá reakce, automatická, zkrátka vypěstovaná alergie. Uvědomil jsem si to nedávno, když jsem si psal s jednim týpkem, kterej je mi děsně nesympatickej. Jasně, asi by to vyřešilo se s nim vůbec nebavit, jenže já neumim posílat do prdele lidi, co jsou prostě jenom od přírody otravný a hloupý, na to nemám srdce, oni to nemyslej ve zlym. Každopádně, tenhle týpek v jeden moment napsal vtip. Ne třeskutě vtipnej vtip jako ten o řeznictví a prasečích rypáčcích, ale prostě běžnej konverzační vtip. A já se nachytal, jak se sarkasticky směju, že je ten kec trapnej, přitom je to zrovna jedna z těch hlášek, kterou bych klidně použil i já, sakra, který používaj moji kámoši denně a mně nevadí…
Ha, váš novej kolega se jmenuje Richard. Teď se teprv uvidí, jestli dokáže to jméno zachránit. Teď se teprve prokáže, jestli je Richard ošklivý nebo v pohodě jméno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmine Jasmine | Web | 18. února 2013 v 12:04 | Reagovat

Mám pocit, že jsem přečetla dva články v jednom. Osobně srdečně blíž je mi ten první :-). Moc se mi líbí, že věci vlastní své majitele. To je trefný a smutný. Jako bychom byli otroky neživého a materiálního.
-----
No a s těmi jmény je to fakt :D. Jinak ale já mám raději neobvyklá jména. Když je všude Honza, Kačenka, Venoušek, Janička - to mě moc nebaví :D

2 Weiler Weiler | 18. února 2013 v 22:00 | Reagovat

Člověk s neobvyklým jménem má určitě tu nespornou výhodu, že nenese ty příběhy jmenovců, má jméno zajímavé a tak i na něj se zaměříme jako na člověka zajímavého. Jména dělaj mezi lidma fakt hodně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama