To je realita

10. února 2013 v 17:05 | Weiler |  Téma týdne
Realita může bejt hodně věcí - veselá i smutná, příjemná i krutá, většinou sice tísnívá ale občas i osvobozující… pro každýho jiná, ale nikdy ne jednoduchá.
A přijde to jako statickej výboj z oblíbenýho svetru, když už si myslím, že mám ten svět prokouknutej a von mi plácne do cesty něco, s čim si najednou nevim rady. Nebo prostě jenom překvapivou událost. Vyjdete školu, dostanete se na vejšku, s hořkostí pozdě zjistíte, že to není přesně to, co byste chtěli. Tak se na ní vyserete a těšíte se do práce, vyděláte zlatky a příští rok to zkusíte s univerzitním životem znova. A ani nepožadujete práci dobrou, slušná úplně postačí, ale nikde nic. Pracák je úplně k hovnu a tak se rozčarovaní koukáte, jak to sakra zvládaj ostatní. V jednu chvíli hačáte na střední a všechno je fajn, druhej den vás vrhne do reality dospělejch a ta dokáže bejt pěkně matoucí.
To rozčarování přichází především ve chvíli, kdy se i lidi hloupější než vy tim životem protloukaj mnohem snáz. Šéfujou vám s takovou arogancí, jako by byli králové tohodle kompostu, přitom kolikrát ani pořádně psát neuměj. Jó, ale když se pohybujete na jejich dvorku, slušně kejváte hlavou jak ten pejsek do auta, v duchu možná skřípete zuby, ale tak to prostě chodí, to je realita.
Tak si jdeš vylít vztek do hospody, že se vykecáš kamarádovi nad pivkem a necháš to ze sebe přes víkend smejt. A von ti řekne, že vo víkendu nemá čas, že je se svou mladou, že půjdete v tejdnu. Z chlastačky je klidný večerní posezení, von si dá kolču, protože tvrdí, že mu to pívo poslední dobou nějak nejede a to už může rovnou tvrdit, že ho nebaví dejchat. Je jak vyměněnej, vymlouvá se a tvrdí, že to s jeho mladou nemá nic společnýho, přitom před jejím vstupem do jeho života ho zajímalo jenom, jak si co nejlíp vypít hlavu. A třeba byste mu to i přáli, konečně našel lásku svýho života, usadí se, bude mít tři děti, labradora, bílej plaňkovej plot a sklep, kde je prostě v rohu pořád vlhko a dělá se tam plíseň, i když už na ní použil tři různý přípravky, kdyby vám ale prostě řek narovinu: "dostal jsem se pod pantofel, tak se nezlobte, zajímá mě už jenom blaho mý drahý polovičky," jenže to né, von se vymlouvá na píčoviny. Vám jen vrtá hlavou, jak se mohl tolik změnit, jenže s tim nic neuděláte, to je zkrátka realita.
Když si na vás učitel zasedne, když se na vás vybodne přítelkyně, když vám vláda zvýší daně, když tunelář unikne spravedlnosti, když vám neuznaj reklamaci na iPod, když ztratíte oblíbenou záložku do knížky, to je prostě realita.
Musíte si zvyknout. Může se to zdát těžký zvykat si na něco, co se mění každou minutou, ale musíte zkrátka tu nepředvídatelnost čekat. Tu nespravedlnost, ty nesmysly, na to se nesoustředit, a ta realita občas přihraje pár věcí i vám. A rozhodně to vymaže stereotyp. Realita je jedna velká hra, je složitá, takže je těžký se jí naučit, ale jak jednou pochopíte pravidla, tak se ty nejsložitější hry zdaj ty nejzábavnější.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dave Dave | 17. února 2013 v 15:39 | Reagovat

Musim říct že těch pět hvězdiček je na tenhle článek málo. Klobouk dolu.

2 Weiler Weiler | 18. února 2013 v 21:55 | Reagovat

Merde za to, že mý nejlepší články jsou prej vždycky psaný na téma týdne :D Nicméně děkuju, samozřejmě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama