Mateřský

14. března 2013 v 18:27 | Weiler |  Básnická středa
Dnešní básnická středa je vlastně básnickým čtvrtkem, za což se omlouvám, verše byly připraveny, ale nějak nebyl čas je nahodit. Je to doma bláznivý. Příště využiju funkce Určit datum vydání...

Kdybyste brousili mojí zdí na Facebooku, všechny verše této rubriky tam najdete - všechny krom těchhle. Možná jsou o to cennější?

Už jsem vám prozradil, že čtyři verše na den byl tehdy můj plán a že se taky staly tím nejpodobnějším deníčku, který jsem nikdy nepsal. Nemají data, ale dají se odvodit, u některých by to bylo složité počítání, u těchhle je to jasné. Psal jsem ty verše na den matek a hodil je svojí mamce na zeď. Počkat, den matek je jeden z těch klouzavých svátků, co? Inu, budiž vám datum veršů stále utajeno.

Jo a ano, mám svou matku mezi přáteli na facebooku, i když jsem to tu už myslím jednou zmiňoval. Dovolte mi tedy při téhle příležitosti povědět vám něco o mé milované mamince. Nebo spíš o sobě. Já nikdy, nikdy, neprocházel tou pubertální fází, kdy člověk bojkotuje svoje rodiče. A ona na oplátku nikdy neprošla fází, kdy by měla nutkání tak nějak srát se mi do života. Nikdy nebyla fanda velkejch zákazů, vždycky to byla spíš doporučení, rozhodně nikdy žádný zarachy. Mamka je taky kategoricky proti bití dětí, nebo možná by jí jiný frackové změnili názor, ale dneska tvrdí, že bít nás nebyl důvod. Dodnes vypráví historku, jak mě jednou jedinkrát v životě seřezala a dodnes si to vyčítá, zatímco já si to zákonitě ani nepamatuju.

Je přitom hrozně divný přemýšlet o mý mamce jako o bytosti, která by mi byla vůbec schopná nějakym způsobem cokoli přikazovat nebo mi jen zadat blbej úkol, jako vynýst koš, umejt nádobí, klidně i jen uklidit si pokoj. Vždycky přišla, podívala se na ten bordel a naznačila mi, že bych s tim možná měl něco udělat, ale když se ten bordel kupil další měsíc, jedinej důsledek, kterej to mělo, byl bordel v mym pokoji. Nakonec jsem se na něj ani já už nemohl dívat a dal jsem se do úklidu. Není to tak, že by mě mamka přehlížela, nebo se o mě nestarala, jen má podle mě velmi správný pohled na výchovu dítěte. Už odmala ke mně přistupovala jako k rozumné bytosti. A tak se ze mne rozumná bytost stala.

Koukal jsem totiž párkrát na to, jak to mají moji spolužáci a kamarádi s jejich rodičema. Klasiky typu: "Přinesl jsi pětku, nesmíš ven, teď si běž uklidit pokoj a pak se jdi učit." Negativní tresty, na kterých vyrostla jejich generace a tak nic jinýho neznaj. Samozřejmě, když svý dítě do úklidu nutíte, tak se mu nebude chtít, dostane zaracha, když to neudělá, tak pak na just neuklidí a jede to dokola. Když já přines domu špatnou známku, máma neřekla nic. A to byl ten nejhorší trest, protože ve mně začalo hlodat, jak jsem jí zklamal. Přístě jsem se prostě snažil víc. Když oni přinesli špatnou známku, rodiče je ztřískali, tak se báli jít domu, načež je rodiče ztřískali ještě jednou, kde se kurva toulaj. Život se pro ně stal sérií trestů, a když se snažili, a všem se vyhnuli, furt je čekaly domácí práce. S jejich rodičema se zkrátka nedalo vyjít. Tak se o to přestali snažit.

Já měl se svou mamkou vždycky kladnej a otevřenej vztah. Když jsem přišel domů nadranej, trestem mi byla kocovina. Když jsem udělal průser, měl jsem svíravej pocit v žaludku, ale řekl jsem jí to, protože mě nečekal žándej trest a ona by na to stejně přišla. Zkrátka mi došlo, z mýho, ale hlavně z případů ostatních dětí, že podvádět mý rodiče je hloupost, která se nevyplácí. Za to jsem si vysloužil jejich důvěru, takže mi nikdy nešacovali bundu, jestli v ní nemám krábu od cigár.

Moje máma je hrdinka. Zatimco je každej druhej sígr, mě mamka vychovala ve slušnýho člověka, kterej má vlastní svědomí, a když udělá něco špatně, nepotřebuje trest, aby si to uvědomil…

Hned, jak se mamka vrátí z práce, půjdu jí obejmout…
Ne v zimě, na podzim a dokonce ani v létě
není den nejdůležitějších lidí na světě.
To druhou květnovou neděli je těch lidí svátek.
Věnuji ti svůj status, mami, ke dni matek :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 29. prosince 2014 v 18:22 | Reagovat

Jo... ty příběhy mě na Básnické středě baví nejvíce.

Je super, že takové maminky někde jsou. Co se týče vážných záležitostí, také jednu mám (byť byla "nucena" objevit básničku náhodou), ale jak přijde na přetřes škola a mé neschopnosti...

Na druhou stranu záleží i na dítěti; vidím to na sobě a prvním bráchovi. Jsme oba uzavření, a když už nějakou pitomost provedeme, cítíme se adekvátně blbě (ačkoliv u málomluvného bráchy se musím trochu domýšlet). Druhý brácha, třebaže teprve osmileté stvoření, je ztělesněná vychcanost. Ironii chápe snad od čtyř let a manipulátorem je ukázkovým; když něco chce, jde přes mrtvoly.
Bude z něj dobrý podnikatel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama