Nemocniční

27. března 2013 v 22:37 | Weiler |  Básnická středa

Hodně z nás se během života přesvědčí o vlastní zranitelnosti, když si na skejtu zlomí ruku, pádem z kola vymlátí zuby nebo jenom zkřiví nos po blízkém setkání třetího tenisáku. A když řikám nás, myslim tim lidský plemeno, ale sám jsem za těch skoro dvaadvacet let života neinkasoval vážnější zranění, který by se mi nějakym způsobem podepsalo na těle už natrvalo. Některý lidi by tomu mohli říkat heroickej výkon, já tomu říkám odpor ke sportům a videoherní koníčky. Někdy tomu ale ani nejdete naproti a stejně vás to trefí. Dnešní verše se týkají mého spolužáka, a jak skončil po nehodě v nemocnici.

Dodnes patří k jedněm z nejzběsilejších řidičů, které znám. Jelikož vlastní malý auto s dobrým odpichem, dokáže z parkoviště zmizet rychlejc, než formule z pit stopu. Jednou ho prej kvůli jeho prasácký jízdě autem honil týpek s baseballovou pálkou na sedačce spolujezdce a on z něj byl ještě měsíc tak vyklepanej, že když jsem s nim jednou někam jel, ohlížel se tak často do zpětnýho zrcátka, až se mu nakonec podařilo vjet i na chodník. Co já vim, tak svý auto rozstřelil nejmíň třikrát, minimálně jednou u toho byl ožralej (na(ne)štěstí to bylo u něj před domem a žádnej policajt to nemusel vědět), takže je s podivem, že se do nemocnice nedostal vlastními silami. Možná je to karma, ale jeho srazilo auto na přechodu pro chodce.

Stalo se to u nich na vsi, hned vedle autobusový zastávky. Plně si nepamatuju podrobnosti, ale očividně podobnej střelec jako je on sám předjížděl autobus a nezahlédl ani jeho, ani holku, s kterou v té době chodil. Vím, že kámoš z toho tehdy vyváz relativně v pohodě, pár šroubů do nohy a nezapomenutelnej zážitek. Jeho holka ale prej prolítla pár metrů vzduchem, prodělala šerednej otřes mozku a poležela si pár dní v komatu.

Tuhle novinku jsme se dozvěděli od naší třídní na hodině matematiky, ani jeho nejlepší kámoš to v tu chvíli nevěděl. Každopádně jsme nedlouho potom uspořádali křížovou výpravu a s pár dalšíma spolužákama přišli na návštěvu do nemocnice. Vidět oči hyperaktivního týpka upoutanýho na lůžko rozzářit se, protože jsme očividně největší zábavou, kterou za posledních pár dnů měl, bylo zvláštní pozorovat. Jindy dokonale upravenej kluk měl zplihlý vlasy, hustý strniště a chabej úsměv. Vysoký odškodný od pojišťovny a toho kokotskýho řidiče je malá náplast za pár měsíců v nemocnici a knock-outovaný děvče. Tohle byl ten den, kdy jsem si já, celej život bez zlomenin, jizev nebo škrábanců, uvědomil svojí zranitelnost.

V tu dobu jsem samozřejmě neměl ani tušení, že si ještě ten samej rok uvědomim svojí smrtelnost…

Když vás sejme auto, nic pěknýho to není
nemocniční lůžko, tvář tak na oholení
bramborová kaše dobrá možná k pozvracení
ještě že vás doma čeká velikánský jmění.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | 27. března 2013 v 23:04 | Reagovat

Život může skončit tak rychle jako zǎcal.. Behem jedne chvile.. Když si člověk uvědomí jak vrtkava svinucha to je.. Zamrazí ho po těle..
P.s: čtu tě pravidelně:)))))

2 Weiler Weiler | Web | 30. března 2013 v 12:16 | Reagovat

YES! Další čtenář! :) Děkuju *wink wink* :D

3 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 29. prosince 2014 v 18:47 | Reagovat

Fuu, pryč od humoru a tímhle článkem dneska asi skončím. Učení není nikdy dost.

Odstrašující článek; chudáci ti dva. Jenom škoda, že ho to nedostalo dost na to, aby si začal dávat bacha.

S přechody mám vlastní zkušenosti. Moje důvěra v řidiče je tak velká, že by se vešla za špinavej nehet, a spíš než na semafory spoléhám na chvíle, kdy prostě nevidím nikoho jet. Máme v okolí pár moc příjemnejch křižovatek, kdy se to vyplatí; a stejně už jsem dvakrát mohla suplovat zmiňovanou kaši...

(Pakliže neholduješ dlouhým komentářům, dej mi vědět, pocvičím se ve stručnosti.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama