První dojmy - Star Wars: The Old Republic

18. března 2013 v 17:38 | Weiler |  Recenze
Dneska nápadně odbočím od řady mých nadávek na celej svět a nepovedených básnickejch patvarů a udělám malou recenzi. Nemůžu si pomoct, protože videoherní kritik je jedno z povolání patřící do kolonky: "bylo by fajn, ale nejde se tim uživit", což je velkej rozdíl oproti bohatým kolonkám: "nemám na to" a "mám na víc" a celkem paradoxně jsou toto jediné tři kategorie možností. Ale dnes bych se chtěl zběžně věnovat titulu Star Wars: The Old Republic. Nějak se mi to během psaní vymklo z rukou a je to trochu delší, takže se nebudu na nikoho zlobit, když dnešní článek vynechá.
Star Wars: The Old Republic patří do žánru MMORPG. Pro lidi neobeznámené se zkratkou jde o žánr videoher, který by se dal charakterizovat jako kokain, protože na něm vzniká úplně stejná závislost a za nepřiměřeně vysoké poplatky se dostáváte do čím dál větších sraček. Jenže MMOčka jsou legální a je tu ještě jeden rozdíl: pokud je World of Warcraft kokain online her, pak jsou všechny ostatní tituly MDPV, Adderal, 2-AI a podobné látky, jelikož nemají tak silný efekt a v závodě o pouliční drogu číslo jedna vždycky vyhraje kokain. Na rozdíl od drog, online tituly řeší nevyhnutelnou prohru s gigantem WoW free-to-play modelem, takže eventuálně zpřístupní základ hry bez jakýchkoli poplatků a to se stalo i v případě Star Wars, proto jsem do něj konečně naskočil. The Old Republic mě samozřejmě lákal od samotného spuštění, jelikož jsem obrovský fanda Star Wars a zároveň i vývojářské firmy BioWare, ale já mám v současné době problém vydělat si na nájem, natož abych měsíčně platil za jedinou hru.
Free-to-play model si samozřejmě vyžádal svou daň a tak mé počáteční nadšení z roleplay serverů zchladil fakt, že si nemůžu vytvořit atraktivní Twi'leckou námezdní lovkyni, která je stejně záhadná jako je ve své osobnosti komplikovaná, můj výběr byl místo toho omezen na tři rasy, takže jsem skončil u naivního tlustého lidského imperiálního agenta, který pevně věří zásadám neotřesitelného řádu velení a nikdy nejde proti rozkazům svých nadřízených, i když v jádru je to hodný člověk. Že hra není tak úplně zadarmo je vám navíc připomenuto každých pět minut hraní: "předplatitelé vydělávají výrazně více XPů a peněz"… "tento skill mají od levelu 1 zpřístupněný jen předplatitelé"… "tento mexický klobouk s klimatizací a laserovými střílnami mohou mít jen předplatitelé."
Ale tohle jsem víceméně čekal. Na co jsem si ale u MMOček odvykl je systém grindů - neustále opakovat tu samou činnost v honbě za trochou XPů. Teď budu hodně vyvolávat paralely s Guild Wars 2, další onlajnovkou, kterou hraju, protože po seznámení s The Old Republic jí považuju za naprostýho proroka žánru. Zatímco ve Star Wars si musíte vyzvednout každej zasranej quest, pak doběhnout přes půlku mapy do oblasti, kde je třeba zabít pětadvacet úplně stejnejch robotů, abyste se pak museli lopotit zpátky pro odměnu, snadno se vám stane (abyste nechodili dvakrát), že v téže oblasti máte udělat pět různejch věcí a neustále sledovat quest log, jestli už jsou hotový. Tohle se člověku v GW2 nestane, protože všechny questy se automaticky aktivují vstupem do příslušné zóny a je tam vždycky jenom jeden.
Za zhruba hoďku a půl hraní se mi v mém novém MMOčku stalo, že jsem vlezl do zóny, která požadovala mírně vyšší level. Tvrdohlavě jsem však trval na splnění tamního questu a jak tak koukám okolo, vidím lidi zabíjet ta samá NPCčka, která mám na seznamu také. V tu chvíli jsem si uvědomil, co už teď reflexivně dělám. Začal jsem jim pomáhat s jejich questem, i když oni už měli své nepřátele dávno zamčené a já z nich nedostával ani XP, ani loot, ani jsem nepokročil ve svém questu - ale z Guild Wars už jsem zkrátka zvyklej pomáhat. Protože tam platí ideální model komunismu, kdy každý, kdo přispěl, dostane plnou výši odměny. Tady mi samozřejmě nikdo nepomohl, když jsem se dostal do úzkých a byl na pokraji smrti, protože by neměli nic z toho zabít nepřítele, kterého už mám zamčeného já. V tu chvíli jsem pomyslel na jedie, ideály humanismu a empatie, jak v této hře bez zájmu probíhají okolo bandy zlých vojáků masakrujících osamocené neviňátko, protože z jeho záchrany by nedostali ani credit. Ideály v troskách.
Nechci z toho udělat úplnou hate speech. Pár věcí musím hře uznat a to jsou dialogy a příběh, protože v těch BioWare vždy exceloval a mít zprostředkován fiktivní svět opravdovými postavami s vlastními starostmi a ambicemi namísto generických ksichtů, hlášek a tuny textu, který stejně nikdo nečte, je vážně osvěžující. A rozhodně nešlo o tak trýznivou zkušenost, že bych musel hru odinstalovat, spálit disk, na kterém byla a popel rozprášit do řeky Seiny, s největší pravděpodobností si jí ještě zahraju… přece jen jde o Star Wars. Proč ale někdo chce hrát WoWko za poplatky, tomu ani trochu nerozumim.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama