Všechno nejlepší k narozkám

24. března 2013 v 23:22 | Weiler |  Téma týdne
Jaký to asi je, zemřít na svý narozeniny?
Jaký to morbidní myšlenky mě napadají, já vim. Moje kámoška má narozky a v televizi běží film se sebevrahem a mě to tak nějak oslím můstkem napadlo. To se mi mimochodem stává často, třeba když kouknu na rajskej protlak a najednou mě napadá, jak je možný, že rajče má bejt podobný ananasu, protože obojí je to z botanickýho hlediska ovoce. A oslí můstek je mimochodem hrozně férovej termín, takovej sebevysvětlující. Ne, počkat, to ne… sebeobsahující, nebo jak bych to popsal. Jak přišel termín oslí můstek ke svému jménu? Oslím můstkem. Ale představte si to - umřít na svý narozeniny.
Nemyslim tim v den narození. Jakože by vás vytáhli a vy jste nekřičeli ani nedejchali (i když děti prej ze začátku fakt nedejchaj, proto do nich ty porodníci plácaj), přestože to je asi to nejhorší, co se v životě stát může. A asi i to nejhorší, co jsem doposud napsal, ale jedna věc dobrá na tom bejt z poloviny cynik je, že berete řadu věcí s nadhledem. Takže tady klidně můžu prezentovat fiktivní recept na takzvané Columbínské vejce, což jsou osmažené nenarozené kuřecí plody a zároveň narážka na Kolumbovo vejce a masakr v Columbine.
Cyničtější už to nebude… teda… zřejmě.
Protože umřít na svý narozeniny je strašně výhodný, jste-li slavnej. Řikám někdy třeba v osmdesáti, to už toho stejně moc nestihnete, nejste-li papež či královna Anglie, ale prostě to se bude jednou moc hezky pamatovat. Člověk má pak takovej pocit rovnováhy při svý smrti, zvlášť pokud umřel ve věku dělitelným osmi (schválně, kdo přijde na to, proč můj mozek vytáhl zrovna číslo osm). A je těžký říct, jestli je lepší, když to člověk tuší, že mu smrt zvoní u dveří, nebo když ho prostě něco trefí, šlak nebo vlak. Protože ve svý podstatě je den smrti narozeninám dost podobnej - najednou vás maj lidi zase rádi, byť by to mělo být jen na den. Možná, že tim známý úplně nepotěšíte, no. Koupí vám dárky a co teď s nima, že jo. Celej den se těší na oslavu a místo toho bude pohřeb.
Dneska je ten příspěvek dokonale vo ničem, já jsem si toho vědom. Stejně jako si teď uvědomuju, jak ležérně píšu vo smrti a i jinejch věcech a nutí mě to se ptát, jestli takhle uvažuju, protože mi ještě nikdy nikdo blízkej neumřel a smrt běžně nehrozí, nebo jestli to prostě beru jako součást života, s kterou člověk nezmůže nic, kdyby moc chtěl. A kdyby přece zmohl, tak nekonečnej život je stejně pěkný prokletí, kolikrát vás prostě sere přežít vod pondělí do pátku, no ne? Šetřit na důchod do soudnýho dne, všechno vodkládat na později, protože času je habaděj. Žít věčně je přece blbost. Asi už jsem to tu psal, každopádně se na smrt sice netěším, jakmile však jednou přijde, pohostím jí kávou a sušenkami. Já se nebojim smrti. Trochu se bojim tý nejistoty, co je potom. Ale to je jenom nervozita. Ale když se blížej narozky, máte na ten den jistotu, že na vás všichni budou extra milí.
Takže já si myslim, že je supr umřít na svý narozky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tee-l tee-l | Web | 25. března 2013 v 7:22 | Reagovat

zajímavé =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama