Čas plyne pořád rychleji

12. května 2013 v 17:42 | Weiler |  Téma týdne
Ve středu jsem zapomněl na verše, což mě samozřejmě pěkně sere, jelikož Básnickou středu jsem založil právě proto, aby byl každej tejden aspoň jeden příspěvek. Ale aspoň to ukazuje, že současné téma týdne má asi v něčem pravdu. Čas má tu nechutnou vlastnost začít pádit o sto šest zrovna, když jste ve skluzu.
Tak já vám teda povim, jak to bylo. Ve středu jsem měl celej den volno a rozhodl se strávit ho hranim Guild Wars dvojky, hry, u který nenášim akorát fakt, že jí tolik miluju. Občas jí hraju tak dlouho, že to začne bejt i unavující. Je tam přitom jedna věc, která se "musí" udělat každej den a to je daily achievement. Za ten je jedna velmi specifická odměna, mystic coin, kterýho potřebuju pěknou hromadu, abych si vydělal na svou vysněnou legendární zbraň. No a dělal jsem v tý hře všechno možný, jen na ten daily achiev jsem sral, protože jsem si myslel, že na to mám celej den. Psaní článku k veršům jsem teda nechal na večer. Ejhle, do toho napíše kámoš, kterej je teďka pracovně v Německu, ať jdu na pivo a to je jasný, že ho přece nenechám na holičkách. Jenže jsem neměl ani daily, ani verše a obojí se prostě stihnout nedalo. Zkurvený priority.
Tak to prostě bejvá. Nevim, jak to máte vy, ale já si prostě kolikrát řikám: "času dost," a pak zjišťuju, že s časem je to jak s jídlem na nějakou akci - když ho pořídíte míň, protože minule se to ani všechno nesnědlo, najednou je ho příliš málo. Takže jsem chtěl ve čtvrtek dojít k doktorce kvůli práci, na poštu pro výpis z rejstříku trestů, se ségrou do kina a místo toho jsem zase stihnul jen to večerní pivko a hokej, jelikož ráno jsem po hospodě do tří dospával. Tak jsem chtěl aspoň v ten čtvrtek odejít z hospody dřív, doma něco pro ten blog napsat a pak se aspoň do práce vychrápat a vono hovno. Neděle a já mám budík nařízenej na devátou, párkrát ho odložim, zahmouřim oko a je zas dvanáct.
Když se člověk baví a když ho tlačí termíny, tak asi ta kopa zábavy nebo nadměrnej tlak vytváří dočasné singularity, které polykají čas a uvolní ho ve chvíli, kdy není co dělat. Můžete se hodinu nudit nebo se za šedesát minut snažit něco stihnout, no podívejte se v půlce toho na hodiny a rozhodně si neřeknete to samý. To už je ale celkem známej fakt. Jenže vono všechno se všim souvisí.
Když se podívám na minulost, vidim řadu historek a událostí. Podívám se na svůj dosavadní život a o každým období se dá něco říct, což je hrozně hezký znát právě na tý Básnický středě, zkrátka se pokaždý něco dělo. A s nedávnou minulostí v živý paměti se člověku zákonitě zdá, že čas plyne stále rychleji. Ještě před rokem byl člověk mladej a měl hromadu plánů, co v budoucnosti stihne. A na spoustu těch věcí nikdy nebyl čas. Budoucnost, na druhou stranu, je nepopsaná kniha. V tý se zatím nic neděje, je nuda a do spousty věcí je ještě daleko, na všechno čas. Pak se stává, že se člověk dostane do skluzu a nestíhá, čas utíká jak Bolt a já se jenom divim, že se tomu ještě divim.
Von ten čas asi přece jenom plyne pořád stejně. Jen když se člověku zdá, že je pomalejší, dokáže mnohdy až nesmyslně zmírnit tempo a přestat stíhat. To jsou chvíle, kdy ho ta relativita pěkně nakopne do holeně. Já už se poučim a ty verše příští středu budou, kdyby nevim co.
Alespoň tu příští středu určitě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 13. května 2013 v 11:07 | Reagovat

Já jsem kupodivu v psaní svých občasníků precizní.
A počítačový hry radši nehraju. Je to pak totální zásek a ztráta času :) I tak stačí dost hry na mobilu :)
A pesně, většinou když mám času málo, jdu rovnou k věci, ale když si myslím, že jeho fůra, tak najednou zjistím, že mi zmizel pod rukama a výsledky nikde..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama