Sourozenecká láska

25. ledna 2014 v 17:42 | Weiler |  Téma týdne
Myslim, že vo lásce tak, jak si jí většina lidí hned představí, žvanim dost často ve veršový rubrice, takže jsem se v tomhle článku zaměřil na člověka, kterýho miluju na světě ze všeho nejvíc v tom nereprodukčnim slova smyslu.
Moje ségra tráví neuvěřitelný množství času na emocionální houpačce. A asi to bude tim, že s nikym netrávim zdaleka tolik času, ale neznám nikoho, kdo by podléhal tolika výkyvům nálady jak můj drahej sourozenec. A zatímco já mám většinou pozitvní náladu a když se ve mně nahromadí nějakej shit, tak se po chvíli vybouřim a jsem zas připravenej rozdávat lásku, veselí a lehce míněnou ironii. Moje sestra dokáže bejt zakaboněná nebo nasraná celý dny v kuse. Což já prostě ze svý pozice nechápu. Kdybych trávil tolik hodin denně ve špatný náladě… no jasný, že bych z toho byl taky věčně otrávenej.
Von je totiž problém, že když je moje ségra nasraná, tak je nasraná na všechno a na všechny. Kolikrát se s ní prostě nedá promluvit slovo. Takže když jí něco nasere, je lepší držet jazyk za zuby, protože cokoli, co řeknete, může a bude použito proti vám. Jenže já mám chorobnou potřebu mít ve většině situací pravdu, což je rys, kterej se ségrou sdílíme (ne, že bychom to ovšem jeden nebo druhej přiznali). Takže když jí naseru já, naseru se taky, že vole jsem v právu a tuhle tohle, aniž by to kolikrát byla pravda, takže se vytočíme navzájem, nasraný každej odejdem do jiný části bytu. Je mezi náma však rozdíl, protože ačkoli se já sám taky vytočim relativně snadno, mám o něco širší kohout a hlavně je věčně puštěnej, takže cokoli špatnýho se do mě naleje, celkem rychle zase vyteče ven. U sestry je to o něco horší, protože má jen takovej drobnej kohoutek a když ho otevře, vypouští to ještě zejtra. Já si neumim představit bejt nasranej i po tom, co se vyspim. Já si neumim představit bejt nasranej ani po tom co se najim, vysprchuju nebo poslechnu písničku, jenže nevim, ségra asi žádnej zaručenej recept nemá.
Bylo by mi to celkem jedno, jenže ona je uzavřená nejen, když je nasraná a neposlouchá na truc nic, co jí chcete říct. Když je prostě smutná a má náladu pod psa, tak je taky děsně nesdílná. A to mi pak rve srdce. Protože okolo ní chodim a pohled na ní mě skličuje, a i kdybych s tim neuměl nic udělat, sere mě myšlenka, že mojí ségře něco ubližuje a já nevim, co to je. Já jsem totiž typ explozivní a dokonce i tu blbou depresi zkrátka vybiju tak, že si do něčeho kopnu. Kdybych měl nekonečnou řadu váz a okenních tabulí, který bych moch rozmrdat baseballovou pálkou, brzo bych neměl špatnou náladu už ani minutu. Ségra tohle neumí, je špuntovací. A zřejmě proto dokáže bejt pod stresem celý dny.
Já bych jí hrozně rád pomoch. Rád bych si s ní vyměnil místo, abych jí ukázal, že život není taková svině, jak se jí zdá. Protože existuje celá řada věcí, která mě dokáže otrávit, ale nic mě nedrásá tak, jako když se ségra cejtí blbě. Pokaždý, když se naštve, naštvu se taky, protože nevim, jak jí uklidnit. Pokaždý, když je jí smutno, naseru se, protože nevim, jak jí pomoct. A třísknu si pěstí do skříně, kopnu do stolu, ale najednou to nepomáhá. Jelikož jakýkoliv starosti se světem mám, všechno to přejde a co je mi po tom. Kdybych měl třeba celej život trpět, no a co, je mi to u prdele. Jenže na ségru, na tu ať mi nikdo nešahá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 18:01 | Reagovat

Já neuvěřitelně miluju svého brášku. Jsem taková jeho "velká sestra", mezi námi je rozdíl devíti let. Kdokoliv mu ubližuje, s tím si to pěkně vyřídím. Pokud si to teda nevyřídí sám, což většinou udělá. Na to, že mu ještě ani není 6, je docela průbojnej (a všechny podobný vlastnosti). Jsme každej jinej, dá se říct že jsme opaky. Ale přesto vím, že i on mě má rád. Mohla bych tvrdit, že snad zatím jsem i jeden z jeho vzorů - chce dělat co já, říkat co já... Prostě se ve všem hodně "opičí", ale mně to nevadí. Jsem ráda. A i když jsem si vlastně přála malou sestřičku, sem za něj ráda. Vždyť je to moje malý zlatíčko.

2 Z. Z. | Web | 25. ledna 2014 v 20:00 | Reagovat

Tak to je skvělý článek. :-)Se sourozencema nás zkrátka pojí takové zvláštní pouto, i když si navzájem nemusíme dokonale rozumět. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama