Vypsat se

9. června 2014 v 11:36 | Weiler |  Téma týdne
Píšu ti, protože jsem si všimnul, že na titulní stránce v době, kdy jsem začal, nebyl jediný článek. A chtěl bych ti psát víc, milý čtenáři, ale se zkouškovým na krku musim ještě pár dní vydržet. Jedna věc je na týhle abstinenci pozitivní - v životě jsem neměl tolik nápadů na články jako teď, když je psát nemůžu. Moje blogový poznámky se zaplňujou námětama, nápadama a občas i celejma odstavcem věcí, o kterejch budu psát o prázdninách, ale do tý doby…?
Už jsem sem fakt trestuhodně dlouho nenapsal ani řádek, tak si alespoň při pondělnim ránu dovolim jeden článeček. Téma je píšu ti, jo? O psaní dopisů to asi nebude, jelikož já jich moc neposílám. Znám lidi, kteří jo. Existuje jeden klub nebo tak něco, ve kterym se posílaj dopisy do celýho světa na náhodný adresy a navazujou se mezinárodní přátelství. S tou druhou části bych měl zcela určitě problém, protože pro mě je už člověk z jinýho města jako z jiný planety. Na tyhle poštovní vztahy nejsem úplně stavěnej, byť by se měly odehrávat jenom přes mail. Zkoušel jsem to, nefunguje to. Což je divný, protože já jsem psavej. Dokonce tak psavej, že mi tahle doba ke komunikaci vyhovuje.
Spousta lidí si dneska stěžuje, že chatování po síti zabíjí opravdovou socializaci. Každej prej sedí doma na prdeli, čučí do mobilu a venku prej ulicema hučí meluzína. Já vám povim pravej opak. Jestli něco, tak mi možnost tlachání po síti naopak se socializací neuvěřitelně pomohla. Představte si, že jste stydliví… já vim, že spousta bloggerů dokonce reálně stydlivá je. Teď si představte, že nemáte internet, nemáte mobily na textovky. Ve třídě se bojíte s někym bavit, protože ten kontakt z očí do očí je hroznej, já vim. Jenže u klávesnice, u těch tlačítek na telefonu je to najednou jiný. Najednou ten stud trochu opadává, jelikož máte čas rozmyslet si, co chcete napsat, nějaký ztrapnění už moc nehrozí. Tim, že nějak závratně neholdujete přímýmu kontaktu, jste vybrousili kontakt nepřímej. Psát umíte, mluvit moc ne.
Tohle bejval můj problém. Já se bál na lidi mluvit jako běhat přes dálnici. Ale píšu rád. A když píšu, mluvim jinak. Sečtělejc, inteligentnějc, utříděnějc. Naštěstí žiju v době, kdy můžu s lidma komunikovat na denní bázi psanim. Díky tomu si o mě nemyslej, že jsem nějakej antisociál, že jenom trochu dýl a složitějc navozuju přátelství. Díky tomu jsem se naučil i přímýmu kontaktu, protože lidi mě začali tahat ven, do hospody, mezi ostatní. Ne, že by to bylo naopak. Ne, že by mě možnost chatovat přikovala doma k židli. Možnost chatovat mi otevřela svět.
Beztak, ta anonymita internetu je na jednu stranu zlo, ale na druhou dává konečně možnost, aby za člověka opravdu mluvila slova. Ne pohlaví, ne vzhled, strčte si svojí Miss blog kamsi do zádě. Mě nezajímá, jak kdo vypadá, já chci vědět, co má uvnitř. A pokud píše upřímně, mám jednu z nejlepších možností to poznat. A proto ti teď píšu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 9. června 2014 v 13:34 | Reagovat

Já mám pocit, že když mluvím a když píšu, jsem pokaždý někdo jinej. Když mluvím, nemám dost času věci vysvětlovat, bývaj pochopený jinak, než jak bych chtěla. U psaní je to jiný a toho času je najednou dost, říkám si, že třeba někdo bude rozumět tomu, jak to celý myslím.
Super článek.

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 9. června 2014 v 15:31 | Reagovat

Dobře napsáno.

3 Janča Janča | E-mail | 6. srpna 2014 v 22:41 | Reagovat

Dobrý názor k dnešnímu světu sociálních sítí apod. U někoho to sice "normální venkovní" aktivitu snižuje, ale u takových jako jsi třeba ty (jak píšeš), tak ji to může zvýšit a to je přece super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama