Asi mi ujel vlak

23. července 2015 v 17:29 | Weiler |  Random rant
Něco vám povím o svém mladším já. Byl to cucák. Myslím teda větší cucák, než je moje současné já. Byl to cucák, protože neuměl navozovat kontakty, byl asi stejně asertivní, jako obilí v době žně, a už vůbec neuměl oslovit holky. Dost mu to zazlívám, jelikož to měl bejt on, kdo mě to měl naučit, ale mnohem víc mu vyčítám fakt, že to ani nezkoušel.
Mám celkem rád svůj svobodnej život. Tvrdit však o sobě, že jsem si ho zvolil, by bylo hrubě nepřesné. On na mě tak nějak zbyl. Naučil jsem se s ním žít, ale i největšímu introvertovi občas bejvá samotnýmu smutno a já už dlouhou dobu nejsem největší introvert. Vlastně v mnoha situacích můžu působit i celkem extrovertně, ale to jen proto, že jsem míval obrovskej blok, kterej když jsem se naučil spolehlivě překonávat, šlo to už samo. Takže jsem převážně odstranil jeden z hlavních důvodů, kterej mi bránil v potenciálnim oslovení holky. Ne, že by se tím samotnej proces oslovení nějak zlepšil. Pořád se mi z myšlenky přijít k neznámé slečně a říct alespoň ahoj zamotá mírně hlava. I přes mou slovní zásobu mě při takovejch myšlenkách ani nenapadá, co bych řekl po pozdravu. Takže náhlý panický záchvat způsobuje převážně nedostatek zkušeností, nikoliv prospekt toho, co by si o mě mohla myslet. To je mi dávno šumák… no… teoreticky.
Kdepak, občas je ten smutek způsobenej samotou tak silnej, že by mě třeba i donutil překonat ostych a alespoň na dívku promluvit, i kdyby to mělo být jen jedním slovem následovaným tak trapným tichem, že by se ozvali cvrčci i v baru. Jenže já jsem ke všemu vybíravej a bojim se, že to vytipování podle vzhledu by mi do cesty postavil holku, s kterou bych si neměl co říct, která by mi něčim vadila, zkrátka bysme si nesedli. Takže abych připsal další na seznam výmluv, proč nejsem schopnej přiblížit se k holce na dva metry, je ten fakt, že poznat podle pohledu, jestli je holka fajn či nikoliv, dokáže snad maximálně Sherlock Holmes, ne já.
Nastiňme proto situaci, ve které je počáteční ostych překonán, s dívkou jsem již mluvil a dokonce se zmohl na více, než jen několik slov o počasí, jakž takž jsem ji stihl poznat a strojově vyhodnotil jako kompatibilní partii. Není to přitom situace nikterak hypotetická, vzhledem k tomu, že zhruba polovina populace jsou ženy a pohyb mezi vrstevníky, dosud pro mne ještě přirozený, naklání statistiky uskutečnění takové situace dost v můj prospěch. Tudíž takové situace opravdu nejsou vzácné a podobné dívky existují. Jenže u takových holek nastává problém třetí, zřejmě nejzásadnější.
Všechny jsou, kurva, zadaný.
Jsem z toho přirozeně otrávenej, protože když už mi konečně osud nadělí děvče, který se přestanu obávat oslovovat, řikám si, že bych s ní docela rád trávil víc času a konečně bych se rozhoupal a jednou jí se suchou pusou pozval třeba na večeři, můžu se jen otráveně koukat ze zadní lavice na její plochu notebooku, jak jí tam objímá přítel, nebo poslouchat v hospodě, kde byli o víkendu na vejletě. A naučil jsem se pokaždý, když se mi nějaká holka zalíbí, automaticky předpokládat, že je zadaná. Nemám na to sice oficiální výpočty, ale cca v 96% se ukáže, že je to skutečně tak. Zbylý čtyři procenta jsou buď… no buď čtyři procenta, nebo někdo, kdo je nezadanej zcela schválně.
Když jsem tuhle nepříjemnou skutečnost poprvý objevil, řikal jsem si, jak je to vůbec možný? Jenže pak jsem se na to podíval z čistě logickýho hlediska a došlo mi, že je to úplně snadný - ty holky nepřijdou fajn jen mně. Už v minulosti se totiž musel objevit kluk, co zjistil, že by mu s takovou slečnou bylo fajn a na rozdíl ode mě mu nebránilo nic v tom jí oslovit. Já strávil celou střední zamilovanej do holky, která o mě neměla zájem, a když jsem se pak z toho opojení probral, najednou jsem zjistil, že jsou všechny holky rozebraný jak lístky do první řady na koncert Beatles. Proto teď nadávám svýmu mladýmu já - kdyby se totiž dvořil, mohl jsem po něm nějaký dobrý děvče zdědit. Teď můžu jít akorát tak česat švestky.
Nevěřim, že bude líp. Jasně, partneři se rozcházej v jednom kuse a tak vznikaj nový nezadaný slečny. Jenže já se s nima dřív nebo později přestanu potkávat. Jelikož veškerý moje aktivity, který bych s přihmouřenim oka mohl nazvat koníčky, probíhaj za zataženýma žaluziema mýho pokoje, mezi lidi chodim akorát s kámošema do nejzapadlejších pajzlů v okolí a z tý školy dřív nebo později budu muset vypadnout, zúží se zřejmě okruh hot singles in my area na určitou stabilní hodnotu, která se může nebo nemusí rovnat nule. Z mejch zkušeností se ale rovnat nule bude.
Tak já nevim. Možná si příště, až mi bude samotnýmu smutno, otevřu místo porno stránek internetovou seznamku…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 24. července 2015 v 0:53 | Reagovat

Asertivní jako obilí v době žně :D To jsi vymyslel pěkně. Ale podle mě až tak asertivní to obilí není... A já jsem už řídila kombajn, takže vím, o čem mluvím o:)
Kdybys někdy ty lístky do první řady (klidně i poslední) na Beatles měl, mysli na mě, prosím ;)
Aha, pak mi napiš, kterou seznamku otevřeš, hodím si tam profil. Jak ze sebe ale udělám hot single in your area, to netuším :D

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 29. července 2015 v 18:13 | Reagovat

Taky mě pobavilo to obilí :) a vůbec jsi dost často vtipnej!

[1]: "Ale podle mě až tak asertivní to obilí není..." - řekl bych, že podle autora taky ne, proto to napsal tak, jak to napsal ;)

Jak už jsem psal vícekrát, je akorát potřeba vyčíhat ten moment, když je dotyčný objekt zájmu zrovna volný, protože s jedním chlapem to statisticky nemůže vydržet dlouho! No a internet na seznámení s opačným pohlavím (nemyslím porno) je velice dobrý nástroj - mluvím z vlastní zkušenosti :)

3 userka userka | E-mail | Web | 29. července 2015 v 18:16 | Reagovat

[2]: A jo, jsem si to nepřečetla pořádně, dík ;) Hned to dává větší smysl :D

4 Weiler Weiler | Web | 30. července 2015 v 0:08 | Reagovat

[2]: Taky mě napadlo číhání jako jedno z východisek :D Jen se na to pak podívám z jaksi vnějšího hlediska a přijde mi to jako dost smutná a zoufalá taktika. Ale zoufalé situace... O seznamování na internetu mám dosud tu mylnou představu, že jde o prostor zoufalců a až poslední řešení. Tak jsem rád, že mám někoho, kdo mi to pomůže vyvrátit :)

[3]: Užuž jsem tě chtěl sám opravit, ale Egoped mě předběhl :D A to si teda rozmyslim, jestli ti prozradim, na kterou seznamku půjdu :P

5 userka userka | E-mail | Web | 30. července 2015 v 21:35 | Reagovat

[4]: Chápu, že jsem si to u tebe s tím obilím dost rozházela, takže už budu jenom šoupat nohama :)

6 Poppy Poppy | E-mail | Web | 14. srpna 2015 v 8:42 | Reagovat

Některé slečny se Tě jistě ze začátku bojí víc, než Ty jich :P

A co se týče seznamek - v posledních pár letech kolem sebe vidím z 90% páry tvořené díky seznamkám/internetu všeobecně. Dokonce jsem minulý týden jednomu takovému páru byla na svatbě, takže jdi klidně do toho ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama