Urážet své okolí

30. října 2016 v 17:21 | Weiler |  Antisociální komentář
There are words of the human discourse that entirely lose their meaning through incessant use by certain people. And if you're wondering, why I'm starting my article in English all of a sudden, our word of the day is 'offensive'. Překlad tohodle slova totiž nemá v češtině zdaleka tak barvité konotace. Jsou lidé, kteří ono slovo nepoužívají pro jevy urážlivé, nýbrž pro jevy, které je docela normálně jen otravují a nepřáli by si, aby se v jejich okolí vyskytovaly. Nemusí jít přitom samozřejmě jen o jevy, ale i o osoby. Slůvko 'offensive' se stalo populární zbraní hypersenzitivních lidí, kteří bytostně nesnáší existenci těch, kdo jsou jiní, než oni, případně mají jiné zájmy, jiný humor, jiný způsob zábavy. Yes, even you can become offensive, and even insensitive, if you do whatever you normally do in your fucking life.

Na začátku týdne jsem se některých z vás tedy ptal, kdo v tomto pokrouceném slova smyslu uráží vás. Nikde jsem slovo 'urážet' záměrně nepoužil, ale snažil jsem se vás donutit popsat hypotetickou osobu, která by vám bezpečně zvedla mandle, abychom nalezli prototyp takového urážlivého člověka. Tajně jsem přitom doufal, že z vás vypadnou příklady lidí pokud možno destruktivních a hraničně kriminálních, abych měl s čím kontrastovat svou zkušenost z minulého pátku. Protože jediná věc patetičtější, než tehdejší výstup štamgastů, s kterými jsem měl tu čest, je moje potřeba se jim slovně pomstit na blogu. Zdá se však, že moje osobní představa obecné představy otravného obejdy se od reality značně odchyluje…

Samozřejmě jsem nečekal vysokou účast, příspěvky se každopádně sešly všehovšudy tři, přičemž zajímavostí je, že všechny popisovaly zcela reálnou osobu. Není to ideální vzorek, ale pro potřeby článku musí stačit. Nešel jsem po detailech, ale chtěl jsem je znát, abych našel co nejvíce styčných bodů. Chtěl jsem sešít Frankensteinovu příšeru z těch nejotravnějších vlastností, abych měl koho postavit právě vedle doktora Frankensteina. Spíš se však urodil otravný Jekyll a Hyde, dvěma díly muž, jedním žena, jehož nejvýraznějším rysem je ventilování nežádoucích věcí a naprostý nedostatek empatie. Nerespektování soukromí a jistého metaforického osobního prostoru ostatních se zdá být u vámi popsaných lidí stejným problémem, jako nerespektování soukromí a osobního prostoru vlastního.

Do jisté míry nemůžeme pomoci tomu, kým jsme. Ale můžeme ovlivnit to, kým se zdáme být. Jak se chováme před druhými a obzvláště pak na veřejnosti. Je to jako přetvářka, ale ne v tom zprofanovaném slova smyslu. Je to asi taková přetvářka, jako je nechrstnutí kyseliny do obličeje základní lidská slušnost. Je to samozřejmost. Tedy pro některé z nás. Jestli mají totiž příspěvky ještě něco společného, pak je to absence přímé konfrontace s těmito zcela reálnými osobami. Ač můžeme podobnými otravnými lidmi až opovrhovat, platí zde sousloví 'moudřejší ustoupí'. Může přijít den, kdy pohár přeteče, a dotyčný si vyslouží plné plíce toho, co nás na něm štve. Dokud je ale pouhopouhým hulvátem, svými vlastnostmi doopravdy škodící tak maximálně sobě, je zkrátka nejcivilizovanější zachovat status quo a jestli má někdo vysmahnout, budeme to raději my, ti v dané situaci neotravní.

Chtěl jsem slyšet to zdaleka nejhorší, protože právě teď přijde situace z minulého pátku, která bledne v porovnání s jakýmkoli popisem otravných lidí, ale která byla mně a mé partě relativně tolerantních přátel v daný večer neméně obtěžující.

Sedli jsme si do jedné z našich oblíbených hospod, abychom si pokecali o životě, právě v den, kdy tam měla jistá skupina lidí oslavu. Čeho, to bych jen spekuloval, byť mám pár tipů. Došlo přitom i na pouštění písniček z jukeboxu, a právě v tom byl kámen úrazu. Jukebox s reproduktory byl totiž umístěn hned vedle našeho stolu. A byla to sprostá muzika. Hodně sprostá muzika. Sprostá… v tom starosvětskym slova smyslu. Sprostá muzika pro sprostý lid. Během té hodiny stihly zaznít hity typu Nonstop, Duhová Víla, přísahám, že došlo i na Zmožka! Nadto bylo mezi jukeboxem a naším stolem akorát tolik místa, že si ho tito oslavující návštěvníci spletli s tanečním parketem a rozjeli pohyby, které se naučili na přelomu let 70. a 80., pupky jim obepínala vybledlá trička zastrčená do džínových kalhot a jejich upocené tváře byly zkřivené do permanentního blaženého úsměvu. Dlouho jsme tenhle teror nevydrželi, šli do píči a změnili lokál. Protože mimo finančně nákladné války o jukebox nás nenapadalo mnoho možností. Ruku na srdce - co by měl člověk v téhle situaci dělat. Těžko jim řeknete, že vás jejich buranství uráží. Protože nejste pamrd, kterej by chtěl ostatním kazit jejich zábavu, nehledě na to, jak je na váš vkus pokleslá. Je totiž nevyhnutelný, že si o vás někde někdo myslel to samý, když jste z jukeboxu pouštěli track nazvaný Mrdej ji dokud se hejbe.

Prapůvodně jsem měl chuť napsat odlehčený článek zesměšňující jejich veřejný výstup, jak jsem nad tím ale přemýšlel, raději jsem zvolil těch několik řádků k dalšímu menšímu zamyšlení. Ne, že bych snad chtěl být takový suverén či altruista. To by byla motivace stejně egoistická, jako napsat shazující článek. Jen mě tak napadá, jestli je pro vzájemné soužití na téhle planetě rozumnější zdvořile mlčet a trpět člověka, který otravuje vzduch v okolí víc, než oxid uhelnatý, nebo mu zkazit večer upozorněním ho na to, že už nějakou chvíli dělá to samé nám? Protože jestli mě podobné dilema napadá u nevinné zábavy několika štamgastů, jaké to pak je s lidmi, které jste mi popsaly vy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 30. října 2016 v 18:46 | Reagovat

Přesně tu samou situaci jsem zažila před dvěma lety - hity Zmožka a Míši Davida duněly a na parketu se svíjela partička postarších pánů a paní. Když měli pauzu, překazila jsem jim nevinnou zábavu a pustila si pár skladeb podle svého gusta a ejhle, přišli si stěžovat, že se na to nedá tančit. :-)  Pokud jde o mě, asi bych za nimi nešla a neřekla jim "pánové, posloucháte děsné sračky, leze mi to na nervy". Myslím si, že lidi se k sobě občas chovají děsně, soupeří o to, kdo má pravdu ( tu svou má každý) a pokud zrovna někdo z nich není ten slušný a tolerantní, může to dopadnout zle. Je ale otázka, jestli slušnost a tolerance na některé lidi platí. A jestli je správné ustupovat neomaleným hlupákům.

2 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 11:16 | Reagovat

No, tak jako to je těžký, ten jukebox/služba tam je a kdo platí, ten jede. Navíc jsi v nějakym společnym prostoru a těžko můžeš někoho vyfuckovat, že poslouchá Haničku Zagorovou. Na druhou stranu je to obecně jen o tý neomalenosti. Je fajn, že jde někdo v partě ven a baví se dle svého, na což má plně právo, ale člověk si podle mě musí uvědomovat, jestli někoho neomezuje nebo přímo nesere. Já se o to teda snažim, což je asi výchovou, ale neustále vidim (hlavně teď na francouzský koleji), že jsem opět v menšině.
Jinak se teda přiznám, že jsem od článku čekala něco jinýho, asi stvoření absolutního buranskýho monstra, ale na druhou stranu, pokud jsi měl příspěvky (jen) od tří holek, tak toho materiálu asi nebylo tolik.

3 Nancy Nancy | Web | 1. listopadu 2016 v 15:01 | Reagovat

myslim, ze ste sa zachovali spravne. nema vyznam hadat sa s opitymi ludmi, je lepsie proste odist.

4 Chii Chii | Web | 4. listopadu 2016 v 19:09 | Reagovat

Když je takových lidí ve skupince víc, je vždycky moudřejší se uklidit, ať už je to kde chce.

Musela jsem se zapřemýšlet, kdy naposledy jsem na něco takového narazila, a vzpomněla jsem si na případ ve vlaku. Jednoho jediného kluka, něco málo přes dvacet bych řekla, a na celé kolo do jinak tichého vagonu mu tam vyřvávalo techno. Chvilku jsem doufala, že si jen neuvědomil, že si třeba nepřipojil sluchátka, ale po hodině jízdy bylo víceméně jasné, že takové štěstí mít nebudu. Ale vyřešila jsem to pouhým nevěřícným pohledem, protože jsem srab a nevypadám zrovna jako ten člověk, kterého by se radši mělo poslechnout. A dostat po hubě byla taky vyhlídka, která se mi zrovna nezamlouvala.

Spíš jsem ten druhý typ, co mezi lidmi ani nezvýší hlas, a když někdo se mnou hlas zvýší (nebo nedej bože začne řvát), hned ho začnu krotit, nemůžu si pomoct. A kdyby takhle začali tancovat mí známí, asi se beze slova zvednu a půjdu s vámi změnit lokál.

Škoda, že jsem si dřívější ankety nevšimla, ráda bych si přečetla o slepené obludce, snad někdy příště.

Třeba mně vadí urážliví lidé. Nebo lidé, co  se druhých neustále dotýkají, nebo stojí moc blízko, a nejlépe k tomu ještě řvou.

Už tady hodinu prolízám články a nemůžu se nabažit, už jsi napsal knihu? Že bych teda přestala bezcílně bloudit po knihkupectví a hledat něco nového.

5 Nancy Nancy | Web | 6. listopadu 2016 v 19:33 | Reagovat

[4]: k tejto vyzve sa pripajam aj ja. budes jediny cesky/slovensky zijuci spisovatel ktoreho knihu si pojdem kupit.

6 stuprum stuprum | Web | 8. listopadu 2016 v 0:33 | Reagovat

V Illinois v podstatě kultura vidláků neexistuje. Tu jsou jen šroubci a trosky, takže naše maličkost se tetelí blahem.

7 Weiler Weiler | Web | 10. listopadu 2016 v 21:43 | Reagovat

[4]: Ještě ne. Na to je moje pracovní morálka moc slabá. Ale konceptů mám hromadu, takže až se do toho jednou pustím, půjde to ráz naráz.
[5]: Jestli až v době, kdy ji vydám, budu ještě žijící :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama