Bez kladiva nad hlavou

6. března 2017 v 21:11 | Weiler
Myslím, že jsem s tím slonem v místnosti spal už dost dlouho. Stejně jsem se tomu chtěl věnovat, a čím dýl bych to odkládal, tím menší by byla pravděpodobnost, že bych tomu ještě článek věnoval - Standa šel do píči. Asi před měsícem se k mé tiché radosti objevil článek, ve kterém se s námi loučil dosavadní vrchní redaktor stránek, aby zdánlivé vakuum vyplnila redaktorka nesoucí jméno Bára. O Standovi a jeho způsobu vedení blogu jsem chtěl napsat článek už hodně dávno, zároveň tu rovnou proberu, proč jsem to teda dávno neudělal. A mějte prosím na paměti, že to budu brát čistě profesionálně. Když si vzpomenu na Standu, chce se mi používat velké množství sprostých slov, ale to čistě kvůli Standovi redaktorovi. Standu jako takového neznám. Nikdy jsem neměl šanci ho poznat a žádný z názorů se nemůže přímo týkat jeho občanského já, i když si snad budu v článku jisté věci o jeho osobě domýšlet.

Důvod mé tiché radosti i důvod toho opatrného úvodu je přetrvávající nedůvěra v profesionální chování právě Stanislava Rulce jako odpovědného redaktora stránek blog.cz. Zároveň to nazývám slonem v pokoji, přestože na problémy s vedením přede mnou poukázali mnozí jin bloggeři, a přestože byly tyhle problémy vidět dávno před tím, než jsem si jich stihnul všimnout, natož o tom psát - nazývám to slonem, protože sám jsem přes svou nelibost o věcech převážně mlčel, a maximálně se zmohl na jeden, dva komentáře pod články ostatních autorů na toto téma. Na vlastním hracím poli jsem držel jazyk za zuby, protože jsem se upřímně bál, co by se stalo, kdybych si otevřel hubu. Proč jsem se bál? Tak k tomu se dostanu.

Poprvé jsem (nevědomky) začal mít se Standou problém, když jsem se jal nárazově pročítat články zvýrazněné na titulní straně. V té době jsem ještě pochyboval, jestli blog vůbec odpovědného redaktora má. Nudné a v zásadě bezpředmětné články mi až tak nevadily, to je ostatně věc názoru, ale že se tam celkem pravidelně vyskytovaly články psané asi tímto způsoem , to my hlava nebrala . Nehledě na potenciál samotného intelektuálního obsahu rozpoutat diskuzi, nevěřím, že by články objektivně nekvalitní ve své podobě měly být vystavovány jinde, než ve sborovně základní školy. K čím většímu počtu článků jsem se navíc tímto způsobem dostal, tím rychleji mi docházelo, že kdokoliv vytváří ty obrázkové upoutávky na titulce, pochytil nejspíš něco z bulvární žurnalistiky, a v mnohých případech značně zkresluje obsah odkazovaných článků. Dnes se tomu s takovou oblibou říká clickbait. Připočtěme fiaska typu nezapomenutelné DOMI ve velkoměstě a mě začlo velmi zajímat, kdo má vybírání článků na starost. A jediné jméno, které jsem se kdy dozvěděl, bylo Standa.

Ačkoliv dodnes nepředpokládám, že celé fungování stránek spočívá na jedné jediné osobě, Standa se svým veřejným podpisem stal synonymem vedení stránky, a jelikož jakákoliv rozhodnutí či jakékoliv kroky nerad vysvětloval, stal se chtě nechtě zároveň jediným předmětem kritiky místních poměrů. Cokoliv se zesralo, cokoliv bylo pochybné, byla Standova vina. A že se toho stalo dost…

Popožeňme trochu čas: mám za sebou dvě neúspěšné přihlášky do autorského klubu, po kterých jsem připraven se už znovu nehlásit, dokud nebude můj blog mít alespoň novou fazónu. Cítím sice jistou zahořklost, protože si všímám v autorském klubu blogů prokazatelně horších, než je ten můj, ale nehodlám z toho dělat výmluvu. Soustřeďuju se na vlastní blogování. Přispívám do dvou dílů Fora Musica. Než je Forum Musicum zrušeno. Jeho činnost je pozastavena, stejně jako všechny ostatní aktivity Autorského klubu. Když se ovšem bloggeři snaží dopátrat důvodu pro zrušení klubu, Standa mlčí.

Standa vytrvale mlčí i v následujících měsících. Kdyby však mlčel výhradně o zdánlivě bezdůvodném zrušení AK, snad by se to dalo ještě pochopit. Standa ovšem vytrvale mlčí a také umlčuje. Pod články na srdci blogu se objevují moderované diskuze nebo jsou jisté příspěvky mazány. Bloggerům se nedostává odpovědí na přímé otázky. Jmenovitě nikdo nereaguje na otázky Petra Vápeníka, které se týkají jeho vyhazovu z (v tu dobu uzavřeného) Autorského klubu. Proč se Čerf ptá? Protože došlo k jeho vyloučení bez jakéhokoliv porušení pravidel a zároveň bez jakéhokoliv vysvětlení. A není jediný. Bohužel si krom něj, Sugr a Káji nepamatuju na další bloggery, které to postihlo (ale jediní nebyli), zato si pamatuji, že je spojovala jedna věc - kladli otázky. Od mlčícího Standy se však odpovědí nedočkají.

Pak tady byla situace okolo soutěže nakresli bloggera. Vše podstatné se o ní můžete dozvědět v mém starším článku, v kostce šlo ale o to, že jedna ze soutěžících přihlásila příspěvek, který nebyl tak úplně její. Když jsem na to Standu upozornil, jen nad tím mávnul rukou. Argumentoval tím, že co se stalo, stalo se, že už se mu s tím prostě nechce nic dělat. Zároveň se mu však zjevně nelíbily ani mé snahy s tím něco udělat, poněvadž můj komentář se pod soutěžním článkem nikdy neobjevil, a Standa si neodpustil jízlivý komentář, že jsem nebohou plagiátorku z blogu odehnal. Nejenže to nebyla pravda, jejího otřesného blogu by hlavně nebyla ani trochu škoda. Jenže to asi taky vypovídá o Standových prioritách - obsah, byť špatný, před integritou.

Snad je toho i víc, co by se dalo o Standově vedení říct nepěkného, a jistě tu má spousta autorů se Standou své zkušenosti. I ze situací popsaných v předchozích odstavcích je však myslím jasné, proč jsem nedávného redaktora vnímal jako nepředvídatelného soudce a proč jsem čekal na pomyslnou poslední kapku - další pořádnou nespravedlnost - abych se do Standy opřel v článku, protože do té doby jsem měl upřímně strach. Děsil jsem se, že když vystrčím růžky, bude mě třeba taky čekat vyhazov z Autorského klubu. Ale přísahám, že bych se raději zase na titulní straně objevoval jen v okně Téma týdne, než abych dál mlčel. Jedinej další pochybnej Standův krok mě dělil od článku, když mě náhle Standa zaskočil a jeho dalším krokem byl odchod.

Nejsem s blogem nijak extra svázanej. Necítím se jako součást místní komunity o nic víc, než se cítím řidičem, nakupujícím nebo i studentem. Ani tu nejsem tak dlouho, abych zažil zlatý časy, a třeba bych je ani nepoznal, kdybych bejval. Hledal jsem prostě kdysi domov pro svý myšlenky. Tahle stránka se nabídla. A já na ní postupem času spatřoval hodně pěknýho, mnoho užitečnýho, jenže pak jsem objevil Standu, a viděl jsem ho po tom všem šlapat, všechno to bořit, spíš než aby se staral, aby to kvetlo. Jeho odchod mě nemrzí. Řekl bych, že je to spíš naopak. Já jen, že…
 


Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 6. března 2017 v 23:33 | Reagovat

"měl upřímně strach. Děsil jsem se, že když vystrčím růžky, bude mě třeba taky čekat vyhazov z Autorského klubu"

Ale teď už se nebojím. Tomu se říká "bojovat minulé války".

2 Eliss Eliss | Web | 7. března 2017 v 8:08 | Reagovat

Očividně máš pocit, že bys to zvládl všechno lépe. Že?

3 Weiler Weiler | Web | 7. března 2017 v 11:15 | Reagovat

[1]: Já se nesnažím nic vybojovávat. O čem to mluvíš?
[2]: No, určitě bych se alespoň snažil být upřímnější. A klidně ti řeknu, že ano, protože Standa ke konci svého působení nenechal laťku vysoko.

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 7. března 2017 v 12:55 | Reagovat

Po vyhazovu z AK nějak zásadní úbytek návštěvníků nepociťuji, jen trvá delší dobu, než se k článku dostanou...a žádný další benefit AK v poslední době snad ani neměl. Myslím, že se nebylo čeho bát. Na druhou stranu, i kdyby Standovi oponovalo víc lidí...stejně by se u něj asi nic nezměnilo  :)

Pokračování příště mi nefunguje...

5 Miloš Miloš | Web | 7. března 2017 v 20:57 | Reagovat

[3]: Že se tak vymezuješ. Nebylo by lepší, než se vymezovat vůči "mrtvole", zabývat se přítomností?
Ale mně je celkem jedno, co tady píšeš, narazil jsem na to náhodou, dojem mám jako vždy: hodně slov a málo logiky.

6 Weiler Weiler | Web | 8. března 2017 v 9:53 | Reagovat

[5]: No, já se chtěl zabývat přítomností. Pak se mi to ale celé jaksi rozlezlo a já se rozhodl udělat z toho dva články. Ale možná jsi raději, když se o předchozích diktaturách mlčí?
Dík za komentáře, jsem rád, že se naše vzájemné dojmy nemění...
[4]: Omlouvám se. Chyba už by měla být opravena. Problém byl v tom, že článek nebyl ještě napsaný :D

7 Miloš Miloš | Web | 8. března 2017 v 18:31 | Reagovat

[6]: "Ale možná jsi raději, když se o předchozích diktaturách mlčí?"

Tvá schopnost argumentace je nulová.
Z prvního komentáře jasně vyplývá, že svůj postoj k diktatuře jsi měl vyjádřit předtím. Ale tos "měl upřímně strach". Teď je to na úrovni zájmu podepsat Chartu 77 v roce 1990.

8 Weiler Weiler | Web | 12. března 2017 v 16:19 | Reagovat

[7]: Sorry, že jsem si na svym blogu dovolil napsat trochu kontextu pro následující článek. Když vezmu v potaz, jak je ti údajně celkem jedno, co tady píšu, tak mi věnuješ poměrně dost odpovědí. A já z nich pořád nechápu, o co ti jde. Jednak jsem ti už vysvětlil, že se tímhle článkem nesnažím nic vybojovat, jednak jsem v něm sám přiznal, že jsem byl za vlády krále Ega zbabělej. Co tu teda ještě nacvičuješ?
Seru tě, to už jsem dávno pochopil. Nemusíš votravovat ještě ty mě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama