Vánoční literární soutěž - hodnocení příspěvků k diskvalifikaci

23. prosince 2017 v 17:47 | Weiler |  Recenze
Místní vánoční literární soutěž se zítra přesune do druhého kola, kde nám podle všeho zbyde osmnáct povídek (a omluvte mne, jestli jsem to spočítal blbě), které budou následně bojovat o přízeň čtenářů. Původně se jich do hlasovacího kola mělo dostat dvacet, ale byla jich celá řada, která nesplnila zadání, a jejich autoři se příliš rozepsali. Jelikož je v zítřejším výběru neuvidíme, chtěl jsem se za nimi ohlédnout a sestavit můj osobní žebříček diskvalifikovaných povídek.
Snažil jsem se aplikovat veškerý literárně kritický arzenál, jímž jsem byl studiem na univerzitě vybaven, ale je tu ještě jedno věcné kritérium, které bych chtěl zmínit, a které se v mém hodnocení bude odrážet. Je jím splnění tématu. Téma totiž znělo 'Vánoce offline', a mnozí k němu přistoupili poměrně liberálně. Nevím, jak u vás, pro mě ale takové zadání předpokládá proti internetu se alespoň vymezit, než ho prostě v povídce nemít. Představte si například, jaké příběhy byste čekali od zadání 'výlet bez zranění'. Doufal bych, že většina našich normálních výletů se bez zranění běžně obejde, takže když je zranění explicitně zmíněno, počítal bych s tím, že v povídce bude hrát významnou roli i v nepřítomnosti. Povídky, které se internetu netýkají ani slůvkem, jsem proto hodnotil přísněji.
Bez dalších okolků tedy můj žebříček vyřazených soutěžních textů, od slabších po ten nejlepší:

Tady musí být jasné, proč hodnotím tuto… no, tento článek nejhůř ze všech - přesahuje počet znaků, není to ani náhodou povídka, a přihlášen byl ke všemu po termínu. Steeve X se zjevně ani netají tím, že si už jen dělá reklamu. (Naštěstí ne tak nechutně jako spamující Dominátor).
Ale i krom těchhle kritérií není článek nic extra. Křečovitej pokus o khůl hyp satiru (vážně je nutné plýtvat tolika anglicismy?), postavenou na hyperbolický modle pitomce současného světa, cyničtější, než samotná výstavba textu. Nebudu přitom lhát, taková satira mě občas i baví, strefuje-li se do černého. Ale Spotify, Instagram a memečka…? Já vám nevim, asi už jsem moc starej.

Kdyby tohle bylo slohové cvičení, Veronika Haramiová by hrubě nesplnila útvar. Není to povídka. Což by mi bylo upřímně docela jedno, kdyby to byl alespoň sourodý text. Ale on začíná jako vypravování, a končí jako jakási úvaha, přičemž obě pasáže spolu vůbec nesouvisí, a to i navzdory tomu, že ta úvahová část slouží jako takové vysvětlení. "A viete, v čom spočíva celá pointa tejto kratučkej ukážky nahliadnutia do určitej etapy zo života Emmy?" ptá se autorka, a čtenář může jen chabě podotknout, že neví. Ve vyprávění totiž není, čeho se chytit. Pointa je rozepsaná do sáhodlouhé filosofické stati, místo toho, aby fungovala jako uzavření jinak samostatného příběhu. Tak, jak by pointa měla.
Nevím, jestli pro ni existuje český ekvivalent, ale připomeňme si jednu ze základních technik při tvorbě narativních textů: "Show, don't tell!" Jako čtenáře mě autorovo rozuzlení absolutně nezajímá. Rozuzlení si mám vyvodit z příběhu samotného. Co slyšela Emma u štědrovečerního stolu, že to změnilo její perspektivu? Kde je nějaký kontrast mezi jejím dosavadním životem, a Vánocemi s rodinou? Proč je mi odepřen popis chvíle, kdy Emma dojde pochopení; kdy přijde na řešení svých problémů? Kde je ten šťastný moment v kruhu rodinném?
Před vznikem tohoto textu měla být položena otázka - "mohu sdělit důležitost genealogie čistě skrze povídku do dvou tisíc znaků?" A pokud by to nešlo, úvaha měla stát sama o sobě, zatímco příběh se mohl vymyslet jiný. Ten by se pak třeba vešel.

Tato povídka přesahuje počet znaků o necelou stovku, což je dohromady asi pětadvacet slov. Do limitu by se v pohodě vešla, kdyby autorka nepodceňovala inteligenci čtenářů a těžila z nevyřčeného. Tak například hned poslední věta se dala vynechat, aniž by se na vyznění povídky mnoho změnilo. Ono přece napsat jen "Děti se v ní nimrají," vypointovává povídku úplně stejně - není třeba dodávat, že je to kvůli stesku po tatínkovi. To si čtenář dávno domyslel. Stejně tak čtenář nepotřebuje vědět, že Michal je "špinavý blonďák s kratšími vlasy," a že jejich obývák je "hezký" a ještě k tomu "prostorný." Nebyla to nicméně jen tato umělecká zatíženost, která námět sráží - úvodní odstavec, který do povídky samotné nepatří, zkazí čtenáři zvrat, že Michalova dovolená se nekoná. Nosné a vděčné téma odloučení od rodiny je potlačeno příliš popisným vyprávěním. A absence dialogů je zavražděný potenciál sdělit myšlenku nejen úsporně, ale hlavně efektivně. Příběh na mě zkrátka nezapůsobil, ale velmi snadno mohl, kdyby mě z něj ten emocionální náboj praštil přímo do nosu.

Tohle je opravdu dobře napsaná povídka, a pokud bych měl hodnotit čistě jen formu a vyprávění jako takové, bude to zaručeně jedna ze dvou nejlepších delších povídek. Žel, mrzí mne, že ani ve třech a půl tisících znacích není zrovna dvakrát invenční, morální poselství je předvídatelné a… no… moralizující, a co mi asi vadí nejvíc, je, že Alice je prostě špatná postava. Děti nemotivuje trávit víc času bez internetu, nýbrž je musí odpojit zákazem. Nerespektuje jejich přání a vytáhne je na svou vlastní očistu. Protože je to krátká vánoční pohádka, stane se samozřejmě zázrak a děti na internet dočista zapomenou, a ještě chtějí zůstat v poustevně na konci světa.
Když má Alice pocit, "že se jí rodičovství vymyká z ruky," obávám se, že na to kápla - štědrovečerní výlet bylo očividně první pořádné dupnutí v její pokulhávající výchově, a tím, že to bylo dupnutí ze starý školy (nebudeš sedět u toho počítače. Mazej ven, dokud se ti to nebude líbit!) u mě moc sympatií nevzbudila.

Tohle skutečně není špatná povídka, ale je pro mě poněkud rozpačitá. Jednak zde narážím na ten zmiňovaný problém, jak se vůbec povídka tematicky pojí se zadáním. Hlavně na mě však samotný vánoční stín působí jako taková všestranná deus ex machina - jednou je vidět, a Veronika ho z nějakého důvodu přisoudí nehybným stromům, i když se jen mihne. To tedy společně se závěrem, kdy ho vidí skutečně už jen Barunka, napovídá, že je nadpřirozený, jenže v textu má očividně pouze symbolistní funkci - vztahuje se k Barunce, reprezentuje její vyrovnání se se smrtí svého otce. Jenže pak se v textu objevují pasáže typu: "tatínek, který se přišel naposledy rozloučit se svou rodinou," a "na tyto Vánoce se stal zázrak, který lidé dlouho očekávali," přestože stín na konci viděla právě jen hlavní postava. V textu je potenciál, ale trošku se obávám, že ani sama autorka pořádně nevěděla, jakou funkci měl stín v textu mít.
Právě proto je docela škoda, že Terka kritiku neposlouchá, a místo toho ji ve svém životě bez míry cenzuruje. Jiná Tereza (autorka veršovaného soutěžního příspěvku) se totiž pod článkem zmínila, že jí u jinak krásného textu vadí chyby. Z nějakého důvodu se do této Terezy opřeli Terčiny přitakávači. V tom jsem se do diskuze vložil i já, a na současný komentář číslo 13 od Iva jsem reagoval, jak je jako logika v tom, že by se soutěžní příspěvky neměly kritizovat. Terka následně smazala komentář Terezy, i ten můj. Proč smazala Terezin, se pokusila chabě vysvětlit, ale že přitom smazala i můj, všem zatajila. Stačilo se nevinně zeptat, proč nevysvětlila i smazání mého komentáře, zatímco dlouhý řetěz komentářů jejích zastánců zůstal netknutý (divný, když si stěžuje na spam), a dostal jsem na jejím blogu banána.
Přiznám o sobě jednu věc - jsem občas pomstichtivej člověk. Takže ač mi tvůj text nepřišel vůbec marnej, Terko, chichotám se jako Muttley, že se do užšího výběru pro svůj počet znaků nedostane.

Co mi asi nejvíc vadí na téhle povídce je její nerealističnost. Ne sama o sobě, ale to, že se vyprávění navenek tváří realisticky, přitom se malá Eliška vytratí z domu na Štědrý den, a její rodiče jsou tak extrémně nedbalí, že je jim to úplně u zadku. Což je možná ještě pochopitelné, nicméně pak se objeví další párek rodičů, kteří se taktéž chovají proti veškerému zdravému úsudku, a prostě si u sebe na Vánoce nechaj úplně cizí nezletilou holku. Pokračování povídky by se asi neslo v duchu nahlášení Mirčiných rodičů na policii za únos, zatímco Elišku by dost možná ještě odebrala sociálka. Povídka si také protiřečí, když o rodičích Elišky na začátku tvrdí, že se původně o nějaké dárky i pokoušeli, ale ke konci pak hovoří o tom, že dcerka nikdy žádný dárek nedostala. Chyby pak ještě občas odvádí pozornost od jinak plynulého textu.
Od těchto chyb se ale dá odhlédnout - už jen vzhledem k názvu povídky se dá chápat text jako čistě pohádkový (ač o tom krom nelogičností nic v textu nevypovídá), a jako takový se mi docela líbí. Má jasnou strukturu, má v sobě vánoční zázrak, a nehraje prvoplánově na city, i když je to citlivé vyprávění.

Tahle povídka je zaručeně ta nejlepší, protože se sice na první čtení zdá jako humorný příběh zachycující jedny nestandardní, moderní vánoce. Implikace jsou ale mnohem hlubší. V pozadí je totiž vysoce disharmonická nukleární rodina, kterou si hlavní hrdina ironicky idealizuje. Povídka velmi umně naznačuje, že tento intelektuál je hlavní příčinou pokulhávajících vztahů v rodině, a má sklony k alkoholismu. Můj dojem z toho všeho je jen umocněn tím, že je hlavní hrdina v roli vypravěče, a je tudíž mnohem dobrodružnější objevit v povídce ony usvědčující aspekty - podobně, jako když na sebe něco prozradí hráč pokeru kamennou tváří.
Právě zde ale poznamenám, že podobný styl vyprávění by se absolutně rozsypal, kdyby se pokusil smrsknout do limitu dvou tisíc znaků. Vše popisované totiž tkví ve strategicky umístěných detailech. Jinými slovy - povídka s přehledem vyčnívá nad všemi ostatními, protože je také druhá nejdelší. To ale nijak neubírá na Nigredových autorských kompetencích.

Ke zbytku příspěvků se již zítra budeme moct našimi hlasy vyjádřit všichni. Nedá mi, než připomenout, že i já jsem napsal soutěžní příspěvek, takže pokud chcete kriticky rozcupovat i ten, můžete se u něj vyjádřit v komentářích.
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 18:29 | Reagovat

Pěkný to máš.
Musím se zastat autorů těch dlouhých povídek, informace o tom, že dva tisíce znaků jsou počítány i s mezerami přišla opožděně.
Já se také rozepsala, ale nikam jsem se necpala, také jsem nedodržela přesné zadání, ale já si prostě psala pro sebe...:) já to brala taky jako sloh a dostala bych tedy špatnou známku.

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 18:37 | Reagovat

P.S. Ta poslední povídka se mi líbí moc.

3 Dana Dana | 24. prosince 2017 v 15:48 | Reagovat

Vy jste dobrý kretén!! Terka měla povídku pěknou... A to, že maže komentáře je jen její věc a vy to tu rozebíráte, jako kdyby to byla třetí světová!! Tady nešlo o komentáře, že by tam někdo napsal, že tam má chyby, ale o narážky, prostě spamování. Taky, když jsem měla blog, tak jsem takové to rýpání v komentářích mazala. Pro takové účely slouží na jejím blogu sekce reklamy. A to, že vám zablokovala přístup ke komentování, je váš problém. Dobře vám tak. :D :D
A ta povídka byla kouzelná a normální člověk, by děj pochopil.

4 Weiler Weiler | Web | 24. prosince 2017 v 16:54 | Reagovat

[3]: Nikdo tam nespamoval. Smazaly se dva kritické komentáře. To je celá realita. A už jsem jí navrhoval - když kritické komentáře v sekci nechce, ať si udělá moderovanou diskuzi. Od toho ta funkce existuje.
Tvůj útočný komentář nicméně vypovídá víc o tvojí 'normálnosti' než celá obhajoba. Nazýváš mě tu kreténem a na Srdci blogu tupcem, a já tě tu mám tolerovat? To je trošku dvojí metr, ne? :D
Zkus vychladnout. Z vyřazených povídek mi přišla Terčina jako třetí nejlepší, takže mi nemusíš říkat, že měla povídku pěknou. Já jsem příběh pochopil, psal jsem pouze, že motiv byl matoucí.

5 Dana Dana | 24. prosince 2017 v 18:36 | Reagovat

[4]: Vám, ale vadí to, že ty komentáře smazala. Ale pokud vím, tak je to její věc. Mě by taky vadily komentáře typu: máš tam chybu, proč ty komentáře mažeš, proč si neuděláš moderovanou diskuzi...
Povídka matoucí podle mě nebyla. Hlavní postava Barunka věřila na to, že se jednou její tatínek vrátí. On se však vrátil s tím, že se přišel rozloučit. :)

6 Terka Terka | Web | 26. prosince 2017 v 20:41 | Reagovat

Vy mě tady odsuzujete a přitom mě vůbec neznáte. Když někoho osobně neznáte, neodsuzujte... Já jsem majitelka svého blogu a můžu si na něm mazat komentáře jaké chci.
A navíc já jsem nic necenzurovala, jen jsem prostě smazala komentáře, které patří někde jinde a ne pod povídku.
Taky mě zarazilo, že tu píšete, že nevím o čem píšu. To je velká lež!! Měla jsem to předem promyšlené, jak to nakonec dopadne a čí stín to bude... Takovou recenzi na svém blogu publikovat nebudu. A to jen z toho důvodu, že toto není recenze, ale spíš pošpinění dobrého jména autora.
A taky by jste měl vědět, že já kritiku přijmout umím, ale to, že mi někdo začne neustále a dokola psát 'máš tam chybu, nebo kvůli těm chybám mě čtení odrazuje', tak je jasné, že takové to rýpací komentáře smažu a při nejhorším bloknu. Není to totiž poprvé, co se mi to stalo a moderovanou diskuzi nechci. Už jsem ji měla a neoplatilo se mi to.
A ještě k těm komentářů, co zůstaly u povídky..., tohle není spamování. A nikdo se mě tam nezastával...

PS: Jde vidět podle vaši recenze, že jste nepochopil děj povídky.

7 Terka Terka | Web | 26. prosince 2017 v 20:42 | Reagovat

Jo a vypněte si v nastavení tu vyskakovací reklamu, kazí to dojem...

8 Weiler Weiler | Web | 27. prosince 2017 v 19:05 | Reagovat

[6]: U všech Skotů, vy jste obě tak zabedněný, až je to frustrující.
Řeknu ti k tomu jen dvě věci, a už se s nima srovnej, jak jen chceš
1) zkus chyby přestat dělat, a lidi ti o nich přestanou do komentářů psát (např. žádný 'by jste' neexistuje, píše se to 'byste')
2) zamysli se na chvíli nad tim, co děláš. Na svym blogu si maž koho chceš, ale opravdu ti přijde, že nemáš potřebu nikoho cenzurovat, když na samotnym Srdci blogu voláš po tom, aby můj komentář smazali? Nebo že se tě nikdo nezastává, když píšou věty typu: "Udělala jsi dobře. Lepší než se s někým dohadovat..." a "No a, tak tam má jednu nebo dvě chyby."? A opravdu umíš přijmout kritiku, když máš zase potřebu se tu ohrazovat, a ještě k tomu užíváš obraty jako "pošpinění dobrého jména autora"? :D

9 Terka Terka | Web | 28. prosince 2017 v 16:12 | Reagovat

[8]: Vy jste chytrý, jak rádio :D Pokud vím, tak každý dělá chyby a dokonce i vy!!
Já se nad ničím zamýšlet nemusím, protože vím, co dělám. Zamyslete se nejdříve vy sám nad sebou. Protože komentář 'Udělala jsi dobře. Lepší, než se s někým dohadovat', není zastání.

Přestaňte mě už konečně soudit, když mě neznáte!! A já se neohrazuju, jenom se bráním a to je rozdíl...
Naučte se chovat k druhým lidem slušně a neodsuzujte je, když je neznáte, taky vás nesoudím. Zkuste se nad sebou zamyslet...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama