Vánoční návrhy

25. prosince 2017 v 21:24 | Weiler |  Tvorba
Je první svátek vánoční, tak je asi vhodný čas zůstat na chvíli vzhůru ze zimního spánku a nadělit čtenářům něco k počtení. O velké malé vánoční literární soutěži už asi víte - přihlásil jsem se do ní s příspěvkem i já. Ledová síť ale nebyla první a jediná povídka, kterou jsem před uzávěrkou soutěže dopsal. Nemusí se zdát, ale byla výsledkem dlouhého alchymistického bádání, jaký text bude nejlépe fungovat ve dvou tisících znacích. Jelikož jí předcházely dva víceméně hotové pokusy, přišla mi škoda oba tyto pokusy v editoru jen tak smazat, jakoby nikdy neměly vlastní identitu. Jde totiž o dva velmi odlišné texty. Chtěl bych vám je tedy tímto článkem představit, a trochu poodhalit ten myšlenkový postup, který mě dovedl až k soutěžnímu příspěvku. Jestli mě dovedl správně, to už nechám na vás.

První věc, která mě napadla po přečtení tématu 'Vánoce offline' bylo, jakého ražení asi bude většina příspěvků. Představil jsem si, že většina lidí bude ve svých povídkách nejspíše Vánoce offline idolizovat jak Božena Němcová život na vsi. No, ne, že já bych si pěkný Vánoce bez internetu představit nedokázal. Přesto jsem měl okamžitě v úmyslu napsat něco proti proudu. Napadlo mě tedy psát drsně metaforicky, aby měl výpadek sítě v mé povídce přímo katastrofální důsledky. Z toho vznikl následující text:

Vánoční blackout
Když jsem říkala, že o mých "nezapomenutelných Vánocích" nechci mluvit, nežertovala jsem. Pro vaše naléhání ovšem předložím vše alespoň písemně. Zjevně si bez toho nenecháte vysvětlit, proč nerada vidím, když se zapojuje hlubinný sonar plnou půlhodinu před odstavením vysokofrekvenčních senzorů.
Poslední loď, na které jsem sloužila, zkoumala arktické vody necelé tři měsíce, než měl přijít její první Štědrý den. Posádka měla ten nápad loď vyzdobit žárovičkami, abychom v noci svítili jako sváteční maják vprostřed ker. Do elektřiny se ovšem nezapojily jen vánoční ozdoby, ale celá řada dalších spotřebičů, až na přístrojích vyvolaly mírnou statiku. Síť byla vytížená nadoraz, ale nikdo se o to moc nestaral, protože byl přeci Štědrý den, a když nešel trávit s rodinou…
Někdy okolo desáté večerní však celá loď zhasla. A to nejen vánoční osvětlení, nýbrž i navigační a komunikační systémy. Nikdo pořádně nevěděl proč, než se po stolech začaly věci kutálet a sunout směrem k levoboku. Začali jsme se naklánět. Proč? Něco pod hladinou rozpáralo plášť. Ať už se to podařilo čemukoliv, nehoda se obešla bez citelného nárazu. V tu chvíli sice spustilo nouzové čerpadlo, aby se zbavilo vody, která se začala hnát dovnitř. To nicméně přetížilo síť, a způsobilo výpadek. Vzhledem k nešťastnému zapojení všech vánočních světel pustil záložní generátor všechen proud do mrtvého obvodu.
Celá loď byla offline, a taková začala nabírat vodu i relativně malou trhlinou rychle. Než jsme se stačili vzpamatovat, loď byla pod příliš nemilosrdným úhlem. Dveře na levoboku vedly do ledového oceánu, zatímco ty na pravoboku nešlo už otevřít. Nic by nezměnilo, kdybychom je zvedli - v arktických vodách není kam doplavat. Jen mě to mohlo ušetřit těch nočních můr, které mi přivedl chaos v kajutách. Jestli si vzpomínáte na zmizení lodi RFV Leipuri, tak je to ona, na které jsem o vánocích sloužila, a kterou společně s dvaadvaceti lidmi pohltil oceán.

-

Nebyl jsem s tou povídkou spokojenej. Už ve chvíli, kdy jsem ji krátil pod ty dva tisíce znaků, jsem měl chuť napsat novou. Co mi na povídce vadilo nejvíc, byl její depresivní tón - hořkou soutěžní povídku už jsem jednou do soutěže kdysi psal. Navíc ve chvíli, kdy jsem měl tuhle dokončenou, byla zatím přihlášená jen hrstka příběhů, a velká část z nich také nebyla zrovna veselá. Nechtěl jsem přihazovat na smuteční hromadu. O čem ty svátky ksakru jsou?
Byla tu ale ještě jedna věc - dva tisíce znaků je dva tisíce znaků, a krácení se na povídce podepsalo. Musela zkrátka skončit mnohem dřív, než by pro vyznění bylo dobré. Aby potopení RFV Leipuri čtenáře mohlo vůbec pořádně zasáhnout, musela by loď klesat ke dnu za obrovské paniky, tísně a zoufalství. Toho v tak krátkém textu šlo docílit jen velmi složitě. Neměl jsem zkrátka už důvod si s tímhle hlavolamem dělat starosti.

Napadlo mě, že povídka přeci nemusí stavět nutně na celé historce, nýbrž se může točit jen okolo situace. Součástí mého osobního zadání ale stále bylo nemít offline Vánoce jako něco žádoucího. Přesto se mi do toho ale pořád vtíral motiv odpojených svátků jako malého zázraku. Rozhodl jsem se tedy přijít s postavou ze současnosti, a s jednou jedinou situací - rodinná štědrovečerní večeře. Dopadlo to takto:

Půst
Kdyby se u štědrovečerní večeře výslovně mobily nezakázaly, raději bych se nudil s Candy Crushem, než tu trpěl. Na internet bych se stejně nedostal, protože máma zakázala strejdovi dát mi heslo na jeho wifinu, že prej do toho mobilu čumim až moc. Tak teď místo toho čumim právě na strejčka, jak poučuje svýho tátu, aby se vysral na sázení, že je větší pravděpodobnost úderu blesku do auta, co ho srazí, než že by v loterii vyhrál. Vévodové tohohle hluku. Hádaj se sice nad nedojezenym talířem, ale mnohem víc mě v rámci pravidla o nevstávání od stolu, dokud se nedojí, znervózňuje vrchovatě plná miska bramborovýho salátu před bratránkem tak malym, že lžičku dávno zahodil pod stůl a snědl zatím víc svejch soplů. Že přímo naproti mně osahává ségru její přítel, by mi bylo jedno, kdyby mi to nepřipomnělo, jak na mě na telefonu dost možná čeká fotka s Káťou v ničem jinym než ve vánočnim svetru a tangách.
V tom ale všechny vyruší cinkání zvonku. Ježíškovi se mě přece jen zželelo. Lůďa s Bárou jako první zaskřípou židlema, a už se s křikem ženou do obýváku. My dospělejší je následujem, a já si teprv teď všímám, jak velkej je stromek v obýváku, a jak se topí v kopci dárků. Najednou začínám chápat, proč jsou takový velký rodinný Vánoce fajn. Děcka vesele cupitaj od stromku k jednotlivejm dospělákům, povinni nejprve roznosit všechny dárky, než se vrhnou na ty svoje. Strejda je konečně daleko od dědy, a objímá svou ženu. Já s rozbalováním dárků nespěchám (stejně jsou to drobnosti), a tak mám šanci podívat se z okna, jak poprvé za pět dní sněží.
Ale jo. Zvyk bych si na tu pohodu.
Pak moje máma hbitě odebere Báře větší krabici a předá mi ji s tím nejmateřštějším úsměvem od doby, co jsem byl po operaci mandlí. To musí bejt něco mimořádnýho. Roztrhám teda balicí papír, a vono je. Na ten našlapanej notebook, co jsem si tajně přál, se mi podle mamky složila celá rodina.
Takže sayonara, cucáci - už se svolením nastavuju připojení, jdu zpátky online, a nechci vo vás vědět nejmíň do Novýho roku.

-

S tím už jsem byl podstatně spokojenější. Krácení povídce neuškodilo zdaleka tak moc, aby se z ní vytratil veškerej efekt. Přesto jsem i tenhle text krátit musel. Ke štědrovečernímu stolu se nevešli už žádní další členové početné rodiny, a tak nebyl prostor ani na to představit to velké množství jejich milých zlozvyků. Stejně tak už se nedalo ukázat, jak všichni přestanou protagonistovi lézt na nervy právě u rozdávání dárků, a ten hřejivý pocit v kruhu rodinném až příliš brzy vystřídala cynická pointa. Opět mě zkrátka mrzelo, že se text musel osekat, a začal jsem přemýšlet nad povídkou, kterou bych od začátku psal tak, aby u ní nevadila popisná strohost, omezený počet postav, a minimum detailů. Narativní rámec samozřejmě musel zůstat, aby povídka byla povídkou. Napadlo mě tedy zvolit něco akčního, a jít cestou jakési parodie, protože kulisy si pak v hlavě úspěšně doplní čtenář, a nemusí to dělat text samotný. Přímočaré vyprávění, jasná motivace postav, co nejvíce momentů na co nejmenší ploše. Tak vznikl můj finalista, kterého najdete v samostatném článku v odkaze:


-

Nevěřil jsem svým šancím s takto krátkým útvarem moc ani předtím, nevěřím jim už tuplem teď, když vidím, jakým směrem se hlasování vyvíjí. Přesto jsem díky soutěži ze sebe rád vypotil tři tak odlišné texty a na chvíli se odpoutal od starostí se školou, kterých mám nad hlavu, a starostí s hrou, kterým tvrdohlavě věnuju pořád víc času. S budoucností svého blogu si teda už delší dobu lámu hlavu. Nová adminka nicméně vypadá dost aktivně, a věci se tu konečně hnuly správným směrem. Když už teda pravděpodobně nebudu mít tu příležitost si s ní promluvit nad kávou, doufám, že to tady dá do pořádku alespoň natolik, aby mi vlila novou chuť sem přispívat.
 


Komentáře

1 German Music German Music | Web | 31. prosince 2017 v 14:41 | Reagovat

Přeji ti, aby byl nový rok 2018 plný úspěchů, zdraví, lásky, pohody a štěstí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama