Jsme nuly

9. ledna 2018 v 11:48 | Weiler |  Random rant
Kdysi dávno mi bylo nula roků. V kalendáři, na kterej jsme zvyklí, rok 0 neexistuje. Neexistuje ani žádného nultého nultý. Jenže existuje nula hodin. A stejně tak, aniž bychom si to vůbec uvědomovali, žijeme každej skoro 12 měsíců a je nám nula let. Já jsem se navíc narodil začátkem léta, takže zatímco mi už na podzim bylo jedno léto, tak mi bylo nula roků. A to je hodně podivný, protože jsme zvyklí spíš řikat, že je někomu jeden rok a nula let, než jedno léto a nula roků, přijde nám to jazykově přirozenější a hlavně synonymické, přitom třeba u mě to vůbec není pravda.

Ve starověkym Římě neznali nulu. Takže stejně jako každej chvíli existuje nula hodin, měsíců a roků, ale přitom stejně existujeme, stovky let vlastně neexistovala žádná nula. Teda, existovala, samozřejmě, jen se o ní moc nevědělo. Existovalo nic. Jenže nemělo svoji pevnou pozici mezi čísly. Nic bylo něco, s čim se nepočítalo. A jelikož byl prakticky každej matematik tý doby zároveň filosof, vedlo to k otázkám typu: "Jak může být nic něco?"

To je pravda. Jak vnímáme nulu? Jak vnímáte nulu vy? Je to pro vás prostě arabskej symbol, kterej má oválný tvar? Znamená snad absenci něčeho? Nebo znamená nic? V tom je velkej rozdíl! Nula jako nic znamená absolutní nic, popření všech věcí, nic jako samotná substance neslučitelná s existencí věcí ostatních. Když je něčeho nula, znamená to, že to nic nahradí cokoli, čeho je právě nula… zní to vůbec logicky? Dalo by se uvažovat spíš, že nula je zkrátka absence věcí. Co totiž znamená třeba takových pět? No když mi na stole například leží pět mincí, mám pět, protože za tou pětkou něco stojí - mince. Dejme tomu, že jsou to dvoukoruny. V tom případě mám pět mincí a deset… Počkat, deset čeho? To nemůžu říct jen tak deset, musím říct deset korun. Opět si za tím číslem představit nějakou jednotku. V tuhle chvíli mám například i nulu. Nulu čeho, ptáte se? Bankovek. Desetikorun. Pomerančů. Takže stejně jako samotných pět neznamená nic, ani nula by neznamenala nic. Jenže nula znamená nic. To je vlastně v zásadě definice nuly.

Takže máme něco, co zároveň je něčím, zároveň ničím. Při sčítání je nula velmi jasné nic. Vlastně ani není, reprezentuje prázdno, absenci. Při násobení je nula velmi agresivním něčím. Je zástupcem nicoty, která z něčeho dělá nic. Když vylijete z nádoby její obsah, víte, že tam je teď vzduch. A přestože je v nádobě pořád něco, řekneme spíše, že je v ní teď nic, neboť ono nic označuje absenci něčeho, co tam bylo předtím. Vysajeme-li ale i vzduch a v nádobě vznikne vakuum, náhle je tam něco - vzduchoprázdno, které je však zároveň celkem podstatným ničím. Neosvětlené vzduchoprázdno je absolutní nic, ale existuje pro něj termín, který označuje stejně existující neexistenci, jako nula.

Není proto zvláštní, že když v krabici nic není, a v krabici je nic, znamená to vlastně to samé. Což je smýšlení, které nelze aplikovat na žádný z fyzických předmětů. Kdyby v krabici šála nebyla, rozhodně by se to nerovnalo stavu, kdyby v krabici byla šála. Nula tedy zcela jasně zároveň je i není. Něco, co si o své osobě neumíme představit - že bychom byli i nebyli současně. Přesto je nám po určitou dobu nula let, spíme či bdíme, když je nula hodin, aniž bychom se kdy ocitli v čase, který není.

To je samozřejmě vše jen taková hra se slovíčky, že ano. Jenže s tím na paměti se stejně musím ptát - co znamená naše existence a co znamená existence pro nás.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 9. ledna 2018 v 12:13 | Reagovat

Tvá hra se slovíčky mi zamotala hlavu. :) Ale podstatu chápu. :)

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. ledna 2018 v 17:50 | Reagovat

Skvělá úvaha! Hezky ukazuje na to, jak neumíme zacházet s prostou negací a jak se krásně příčí našemu myšlení.
Vzpomněla jsem si při ní velmi neodbytně na dvě věci (pozor, bez jakýchkoli konotací): jednak na analytickou filosofii jazyka, která podobné věci brala smrtelně vážně a měla za tím účelem potřebu vynalézat umělé logické jazyky - k tomu mám jen veliké fuj. A jednak na Pratchetta a jeden z nesmrtelných dialogů seržanta Tračníka a Nobyho (píšu z hlavy):
"Prej něco vynalézali."
"A co jako?"
"No třeba nulu."
"Cože? To jako že vynalezli nic? Ts, to bych taky doved, nevynalézt nic!"
Takže tak :-)

3 J.R. J.R. | Web | 9. ledna 2018 v 19:14 | Reagovat

Dobrý a pravdivý článek na Téma týdne :)

4 Little Little | Web | 9. ledna 2018 v 19:55 | Reagovat

Na chvilku mě to vážně popletlo, ale když si to člověk celé v klidu srovná, začíná to dávat smysl- nula je prostě rozhodně tématem k diskuzi:)

5 Meduňka Meduňka | Web | 13. ledna 2018 v 12:03 | Reagovat

Zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz

6 Ivana Ivana | Web | 14. ledna 2018 v 2:22 | Reagovat

Už pár let se věnuju matematice a z téhle "úvahy" mi vstávají vlasy hrůzou.

7 Weiler Weiler | Web | 14. ledna 2018 v 21:34 | Reagovat

[5]: Moc děkuju :)

8 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 21:38 | Reagovat

Úvaha v prvním odstavci mě maximálně fascinuje. A na zbytek jsem v současný době tak unavená, že jen s otevřenou tlamičkou tleskám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama